Zůstaň se mnou

Hodně rozporuplné hodnocení mě nepřekvapuje. Jsou diváci, kteří poměrně velký a hlavně cílený tlak na jejich emoce odmítají. Nicméně z tohoto filmu si každý může odnést to svoje. Nebudu zastírat, že (nutná a nutně zdlouhavá) love story mě brala asi ze všeho nejméně, vyzdvihl bych především zachycení prchlivosti okamžiku. Během okamžiku se všechno dokáže podělat tak, jak si mnozí z nás včetně mě asi nedovedou představit. Linie s myšlenkou podstoupení oběti pro blízkého člověka, proslov dědečka u postele, byla jednou z nejsilnějších scén. Dále bych jmenoval výborné zachycení charakteru člověka, který jede proti proudu a poslouchá Beethovena, zatímco ostatní paří na rockových koncertech. Věřte mi, že v tomto ohledu mám pro Miu velké pochopení a Ch. G. Moretz opět perfektně zahrála (i na chello :D ). Tím se dostáváme k hudbě jako takové, film nabízí stejně chápavý pohled do dvou hudebních světů, velké plus. Dále parádní scéna s uvědoměním si, že cello nemusí být pouze sólový nástroj, přesně tak to většinou funguje. Sólově lze samozřejmě s radostí hrát, ale hraní pro rodinu, tým, nebo "okolí" dodává sólistovi přidanou hodnotu. (Viz můj profil.) S koncem nemám sebemenší problém, měl švih. Takže suma sumárum nevidím důvod proč nedat 5 ;-) A doporučuji všem, na film se dá koukat z vícero hledisek. ;-) (30.09.2014)

Achjo, to se nedalo dokoukat. Vrkání zamilované dvojice jak z pera hospodyňky Meyerové, rodinka k pomilování se díky své "rockovosti" měla vlichotit, bohužel mi to nepřišlo vtipné a reálné, jen nucené. Poletování v astrálním těle postrádalo švih a nebylo o ničem jiným, než že zmatená Moretz mluvila na lidi, kteří ji neslyšeli. Kurva, tak takhle si teda ten život po životě nepředstavuju, zlatý tunely. Nejsympatičtější mi ve finále přišlo to vrzání na čelo. Dál už se mi nechtělo mrhat časem, takže tentokrát bez hodnocení. (19.11.2014)

Dojmy z předpremiéry jsou i pro citlivou nečtenářku knihy velmi pozitivní - ubrečené i potěšené. Tato čistá romantika nenese žádné prvky fantasy a nebrousí ani do vod dystopických románů. Tou přidanou hodnotou je tentokrát hudba. Ano, i taková prostá věc může způsobovat problémy, je paralelou k rozdílným světům, rozdílným náhledům na život i k různým životním cílům. Hudba provází celý film a klasika (nikoliv ta rocková) se prolíná s punk rockem i dalšími žánry. Tato prapodivná směsice se v jednu chvíli střetne v čirém okamžiku štěstí, kdy je blízkost lidí, a jejich ochota spojit své životy, nadřazena veškerému škatulkování. Celý film vypráví příběh jedné lásky a báječné rodiny, kterou je možné jen obdivovat, s kterou je možné cítit i s ní bojovat o život. Děj je velmi sladký a dojemný, přesně takový, jak to většinou holky mají rády a kluci trpí. Ideální na rande i na dámskou jízdu, vhodný i pro sběratele zajímavých lidských osudů (třebaže smyšlených). Děj filmu plyne bez sebemenšího zádrhelu. Marně se snažím najít něco, co bych nechtěla pochválit. Příběh je skvěle vygradovaný, rozhovory jsou lehké a uvěřitelné. A i když zní všechno až moc dokonale, chcete věřit, že to někde opravdu takhle funguje. Seznámení s rodiči a jejich přístupem k výchově je promyšlené a zamilujete si je, přesně tak, aby vás další děj mohl zasáhnout ještě víc. Flashbacky jsou pěkně promyšlené a zahrávají si s příběhem, nijak to ale nepřehánějí, žádná šokující odhalení, jen láska dvou mladých lidí, komplikace a interakce s přáteli a rodinou. To vše vám pomůže pochopit, kde v sobě člověk dokáže brát životní sílu a jaké maličkosti to mohou ovlivnit. A i když mám malinko výhrady k chování hlavní hrdinky v nemocnici, příběh mě strhnul. (26.09.2014)

Scénka pri ohni na konci filmu, kedy všetci s tými svojimi debilne prihlúplymi úsmevmi vypadali, akoby boli z jedného kresťanského komunitného centra, rozhodla o mojom konečnom hodnotení. P.S. Ešte som si kládol otázku, kto hral väčšie sračky; či Adam so svojim bandom, alebo jej foter... (01.04.2015)

Není to tak dávno, co jsme sledovali zamilovanou Shailene Woodley černohumorně mluvit o rakovině a umírání. Směs smrti a velké lásky nyní okusí rovněž talentovaná Chloë Grace Moretz. Tvůrci okolo ní sází na osvědčené postupy, nebojí se slz a dramatických rozhodnutí. Trochu ze standardního aranžmá vyskakují díky vážné autonehodě, kómatu a postupném ztrácení členů rodiny aneb Chloë, kterou nikdo nevidí, bosky pobíhá po nemocnici a retrospektivně vzpomíná, co krásného i méně veselého v posledních týdnech prožila. Za lecčíms (dle očekávání) stojí pohledný kytarista a zpěvák, její violoncello a nad hrnkem kávy plkání nad možnostmi života středoškoláka. Právě v tom vidím trochu problém, protože naši dospívající hrdinové mluví jak ostřílení glosátoři, jejich myšlenky pokaždé korunuje nějaká jazyková perla nebo trefné moudro. Samozřejmě v mezích kvality scénáře. Takhle mluví dospělí s několika zásadními životními zářezy na pažbě a ne náctiletí. A to se nechci nikoho dotknout, ale stačí si na zastávce o půl osmé ráno poslechnout jejich bezobsažné rozhovory. I přes téma je všechno uhlazené, pečlivě střežené, aby se někde nepřešláplo přes čáru. Ona je vždycky nádherně vymóděná a nalíčená, on sice zpívá o životní bolesti, ale hlavně je na podiu proto, aby ho žraly náctileté fanynky. Románek je to nekomplikovaný, líbivý, chybí ostré hrany. Občasný náběh na kýčovitost ale ještě nikomu neublížil. Z Chloë roste pořádná baba, vedlejší postavy nejsou úplně k zahození, potěší i Liana Liberato, hipísáčtí rodiče nebo Stacy Keach. Takže ten solidní průměr berme. (18.11.2014)