Love

Řekl bych, že na slovenský poměry důstojnej přírůstek. O hulení jointů, rvačkách, souložení, vykrádání aut, kalení na koleji se studentkama, přepadávání, hraní FIFY. A o lásce. Prostě o všem, co maj rádi mladý lidi, natočený v celkem snesitelný formě. Nutno říct, že spousta momentů mi přišla hrozně těžko uvěřitelnejch a možná někdy až za hranicí logičnosti, ale nemůžu říct, že bych se u toho celkově nebavil. Čtyři hvězdy jsou sice možná až moc, ale těžko budu někde hledat lepší slovenskej film. (30.12.2012)

Čekala jsem víc, ale zklamaná jsem nebyla. Hudba skvělá, kamera příjemná. Jen ti "hercové" mi přišli občas mimo a mírně nevěrohodní. V jednom filmovém časopise jsem četla: "...Jestli dokáže tak trochu shakespearovský příběh o milencích z různých prostředí správně naservírovat se v Čechách teprve uvidí. Na Slovensku se mu to podařilo" (Kronerovi) ",protože Love se tam jen pár týdnů po svém uvedení dočkal historicky nejvyšší návštěvnosti. Film zůstal pro českou distribuci ve slovenském - velmi drsném znění (na rozdíl od nedávno uvedeného snímku Dům, který byl nadabován). To mu sice přidává body na autenticitě, ovšem u mladých Čechů, kterým je určen především, je proto může paradoxně ztratit..." A proč toto cituji? Nedovedu si představit k tomuto filmu jakýkoli dabing a nedovedu si představit, že tomu někdo může nerozumnět, vždyť je to právě jedna z věcí, které tomuto filmu dodávají na autenticitě a vyzdvihujú ho z totálneho priemeru. Takže pro mě tři hvězdy a chlup k tomu. (27.06.2012)

Pokus o generační film. Taková Fontána pre Zuzanu pro 21. století. Je jistě zajímavé sledovat, kam se slovenská mládež (nebo spíš její reflexe) posunula za těch 25 let a jak velká propast se otevřela mezi mladou slovenskou generací pozdních 80. let a dneška. Což o to, dalo se to čekat. Co se ale čekat nedalo, to je ona nesourodá dualita reprezentovaná už dvojím významem obsaženým v názvu - Lóve - jednak romantika, jednak gangsta. Ve výsledku divný koktejl. Tyhle dva žánry prostě nejdou dohromady. Navíc je celá zápletka (hlavně ke konci) přitažená za vlasy. A schematismů je tu opravdu moc. Pak tu je ještě formální stránka filmu - Jakub Kroner by chtěl být moc slovenský Guy Ritchie, ale je spíš takový lepší Tomáš Magnusek. Těžko uvěřit hercům, když jejich herectví často působí tak amatérsky, těžko uvěřit romantické lince filmu, když si režisér v rozhodujících pasážích vypomůže přehnaně patetickou hudbou, těžko uvěřit výchovnému konci atd. atd. Nápad s průmyslovou kamerou či zobrazením scény coby počítačové hry už byl jindy a jinde použit xkrát a Lóve nepřináší ani nový a originální kontext jeho použití. Každopádně to úplně špatný film není, ocenění zaslouží hlavně odvaha točit cíleně pro mladé, i když příště by to chtělo nějaký hlubší koncept. Stačilo by třeba jen vypreparovat tu romantickou dějovou linii, gansterka jde panu Kronerovi zjevně o level líp... (12.09.2012)

Viděla jsem trailer a řekla jsem si "to musím vidět", viděla jsem samotný film a následovalo "no tak to jsem až tak moc vidět nepotřebovala". Na slovenskou režii je to výborný snímek, film se určitě líbí několika mladým lidem, protože je to prostě za takového prostředí zlodějíčků, zhulenců atd. Ale celkově to není až tak dobrý snímek, který už víckrát vidět nemusím, ničemu by mi to nepřispělo - ani napětím, ani filmovým zážitkem. (03.07.2012)

Slovenský příspěvek do prožitkové - na okamžité emoční odezvě postavené - kinematografie až příliš prozrazuje věk svého autora (24), který jde někdy na věc moc hrr, jindy zdržuje vysvětlováním zjevného. Oproti hybridním splácaninám pro všechny a pro nikoho ale Love současně jasně dává najevo, na kterou skupinu diváků cílí. Život je zde pojímán jako počítačová hra, v níž síla jednotlivých zážitků, povětšinou viscerálních (bitka, pitka, pipka), vítězí nad pevnou narativní linií. Není důležité k něčemu dlouhodobě směřovat, ale užít si přítomnost. Na film s adrenalinem v krvi však Love nezvykle mnoho situací řeší natahovanými dialogy, jejichž několik minut by šlo vizuální zkratkou vměstnat do pár vteřin. Absenci akce všité do příběhu Kroner zdatně maskuje povrchní efektností. Dlouho se neděje nic dramatického, je to jen takové vcelku příjemné dlení s hrdiny v jejich přirozeném prostředí, když už se ale děje, pak něco naoko velkého, s hudebním podkresem jako z finále veletragické opery. Film by nebyl love story, nemyslet rovnoměrně na diváky obou pohlaví. „Huličské“ scény z brlohu dvojice kámošů jsou tak prokládány „drbacími“ scénami z dívčího pokoje na internátu, aby posléze došlo k vytouženému spárování. Postavy tuhle bezbolestnou výplň volného pátečního večera nekomplikují upozorňováním na nám zjevné díry v logice (bizarní hotelová epizoda), nezanášejí naivní vyznání lásky hlubokomyslnými úvahami nad konečností bytí a vyjadřují se slovy a gesty, která jsou primárně cool (cokoliv už to slovo znamená). Přirozený je slovník alespoň tehdy, baví-li se spolu osoby téhož pohlaví, což s sebou zejména u chalanů nese netušené množství modifikací slov „kokot“, „piča“ a „jebať“. Tři důvody, proč mám rád slovenštinu. Sympatický je mi ale i zbytek filmu. Možná navzdory jeho prostotě, možná právě díky ní. 60% (06.01.2012)