Vítejte v New Yorku

Ferraru nakoukaného nemám, ale takhle skvělé, procedurálně laděné drama jsem od něj fakt nečekal. Welcome to New York funguje na zvláštním paradoxu, který se ustavuje už před úvodními titulky: Depardieu v kostýmu Deverauxe sedí někde v hotelu a odpovídá na otázky novinářů (tuším taky herců) o své roli. Nejenom kostýmy, ale taky kulisy, typ snímání atd. zcela odpovídá filmu, který pak následuje. Paradoxní je, že ačkoli by tím mohl snímek naznačovat směřování k metadramatu, opak je pravdou a nastupuje realisticky působící rekonstrukce událostí, která akorát občas hodí nějakou intertextuální narážku a hlavně pak v závěrečném aktu začne připomínat něco z House of Cards. Jako by tím, že už v předúvodní vložce film sebeuvědoměle "uzná" Depardieuho personu jako známou hvězdu, tenhle problém pro zbytek stopáže smete ze stolu. _______ Film tak po většinu času balancuje na hraně jakoby improvizované doku-rekonstrukce a regulérního dramatu, kdy je těžké odhadout, co momentálně převažuje. Famózně inscenovaná je hlavně první hádka Deverauxe s manželkou v tom novém newyorském bytě. Stačí sledovat pohyby neustále přecházejících postav v souvislosti s tím, co říkají a jak se jejich dialog vyvíjí. Dokážu si představit, že to mohlo být strašně složité tahkle natočit a že bylo nutné brát to třeba padesátkrát,ale zároveň si dokážu představit, že tohle spíchli na první dobrou a že to do určité míry byla improvizace. Fakt nevím, ale přišlo mi to uhrančivé. _______ Samostatnou kapitolou je rovina významová, vztahující se částečně k reálné kauze a zároveň k propasti mezi společenskými třídami obecně, která pochopitelně úzce souvisí s tou rovinou formální. Ferrarův film je vzácným příkladem do jisté míry nezaujatého, ale současně jasně angažovaného, společensky kritického dramatu, které se vyhýbá snad všem pastem spojeným s tímto "žánrem". Deveraux je sice zobrazovaný jako sexuálně nenažrané prase (ten zvířecí příměr není náhoda, sledujte to herectví), ale ve chvíli, kdy se ocitne ve vazební cele spolu s několika nabušenými černochy, to napětí plynoucí ze scény vede podvratně k určité divácké empatii. Tady je v tom zároveň další, silně ironická rovina, která ostatně prostupuje celým filmem - už název takhle skvěle funguje ve chvíli, kdy se ve filmu objeví jako nápis. Stejně tak problematika "vykořisťovaných" je značně problematizovaná, když někteří evidentně ze svojí pozice (a z pozice Deverauxe) naopak rádi těží ve vlastní prospěch. "No one wants to be saved." ________ Navzdory mírné rozevlátosti jde podle mě o hodně silný, po všech stránkách komplexní film, který na věci nahlíží ze znepokojivých úhlů a znemožňuje jednoznačné čtení. Právě v tom je jeho skutečná provokativnost, kterou někdo snad může interpretovat jako slabost vedoucí k nicneříkajícímu pozorování, ale mně to přijde jako vrcholná práce inteligentního filmaře. (24.03.2015)

Slizký Gérard Depardieu, který šokuje a překvapuje ve snímku ještě více slizkého režiséra, který se s pohledem na New York, nikdy nepáře. Film je zbytečně utahaný a ve své podstatě nikam nesměřuje, ale stojí za vidění už jen kvůli Gérardovi, který sice vzbuzuje odpor, ale přesto ho bude divák rád sledovat. (10.08.2015)

Ferrrara si znovu vybral látku, ktorá mu je najbližšia. A ako režisér aj postavy v jeho filmoch majú silnejšie postavenie, rady vyčnievajú z davu a dráždia kontroverzným správaním. Taký je osud významného politika Devereauxa, ktorý sa nechá unášať sexuálnymi úchylkami, pŕzni všetko čo je v dosahu a nezastaví ho ani žaloba či domáce väzenie. Gérarda si vážim o to viac, že bez honoráru vzal túto výzvu a mizantropa bez morálky stvárnil excelentne. Jeho osobnosť dokonale reflektujú rozhovory s manželkou, ktoré zakaždým končia rezignáciou na Devereauxov chladný postoj ku všetkému a všetkým. A či sa dočkáme záverečného rozhrešenia vie každý kto aspoň trochu pozná Ferrarovu tvorbu. (11.07.2015)

Pane Depardieu, já Vás mám rád. Ale pokud budete hrát v takových filmech, slibuju, že Vás mít rád už nebudu... Já nevím, jestli Depardieua dostane dříve do hrobu těch 14 lahví vína denně nebo debilní filmy pitomých scénáristů a režisérů. Jedním z těchto hrobníků je i jakýsi Abel Ferrara, který se rozhodl, že to Strass-Kahnovi natře. Natřel to akorát sám sobě. Tématicky je naprosto všechno v pořádku, ale pokud chce někdo pojmout film jako kritiku určitých lidí, musí si umět napsat scénář, který bude za něco stát. Na prosouloženou první půlhodinku plynule navazuje pasáž obsahující Depardieua v cele a pak v domácím vězení, která je protkána bezduchými dialogy mezi viníkem a jeho manželkou, což je ještě větší utrpení než vykrmený Depardieu oblažovaný sličnými děvami a vyluzující dost podivné chrochtavé zvuky. Jenže této "zábavy" si ve zbytku filmu již tolik neužijeme. Sečteno a podtrženo, scénář idiotský, herecké výkony chabé, režie nijaká, atmosféra nulová. Ale to XXL porno vlastně celkem ujde... 30% (30.12.2014)

Gérard Depardieu si roli chlípného starce, který si z MMF udělal svůj osobní bordel, patrně užíval a ani se mu nedivím, že za svoji účast nepožadoval žádný honorář. Bohužel film sám o sobě nemá žádnou vypovídající hodnotu a jediné, co se v něm dozvíte je to, že Dominique Strauss-Kahn byl pořádně zvrhlý jedinec, což je na dvou hodinovou stopáž opravdu málo. Každopádně pokud chcete vidět kupu nahých prsou či obnaženou zadnici Gérarda Depardieu, tak v tomto filmu naleznete obojí. Moje hodnocení 40%. (29.04.2016)