Senna

Je nutno říct, že Formuli 1 nemám vůbec rád a o Sennovi jsem tudíž nikdy předtím neslyšel. Dokument jsem tak sledoval bez zaujetí a se zájmem, protože dívat se na někoho, kdo zbožňuje to co dělá, je jedna radost. Postupně mi začínalo být jasné, k jakému konci film sleduje. Senna měl alespoň to štěstí, že zemřel při tom, co miloval. (09.09.2011)

Zdaleka jsem netušila, že dokument o pilotovi formule může být tak emocionální rozbuška, že na konci budu mít sevřený hrdlo a slzy mně potečou po tvářích jak hrách. Vynikající dokument o člověku, který věřil v Boha, ale nevěřil ve svojí nesmrtelnost. Co o sobě řekl? Tohle je můj cíl. Můj úkol. Má vášeň. Můj život...........žel i jeho smrt. Za poslední dobu, co jsem měla možnost vidět, to byl jeden z nejlepších a nejsmutnějších sportovních dokumentů a já se vůbec nedivím, že zanechal tolik šrámů na duších jeho fanoušků. Přidávám se k nim. (27.07.2015)

Nejsem fanoušek F1, ovšem to neznamená, že silné lidské příběhy, které se na pozadí tohoto (moto)sportu odehrávají, nezanechají i ve mně stopu. Jméno Ayrton Senna mi nebylo před sledováním komentovaného dokumentárního snímku cizí, avšak teprve při Kapadiově počinu se mi ucelily střípky z jeho života, kariéry a samozřejmě tragického konce. Nemusíte mít rádi formule, ale jestliže si tento film pustíte, budete na jeho konci patřičně naměkko. (23.07.2017)

Neděle 1. května 2011. Dnes je tomu přesně sedmnáct let, kdy na závodním okruhu zemřel aktivní pilot formule 1. Neděle 1. května 1994 je datem, které zná každý fanoušek toho sportovního odvětví. Už to samo o sobě je významným ukazatelem, jak velikou osobností byl Ayrton Senna da Silva. Dokumentů o jeho životě, resp. spíše jeho kariéře a smrti, vznikla již spousta a většinou se od sebe nijak výrazně neodlišují. Věnují se zejména jeho soupeření s Alainem Prostem, úžasným výkonům, které podával na mokru a v neposlední řadě vlivu, který měl na brazilské spoluobčany. Kaspadiův příspěvek k tématu se schematicky od svých předchůdců nijak neodlišuje, přesto jde alespoň v některých momentech více do hloubky. Důvod je jasný, díky podpoře Sennovy rodiny a Bernie Ecclestona (vlastník komerčních práv F1) měl možnost prodrat se ohromnými archívy doposud nikdy neviděných záběrů. Pro fanoušky je tak jistě zajímavý náhled do jednání jezdců s FISA, pro nepamětníky pak určitě i osoba Jeana-Marie Balestreho. Celkově však snímek nepřináší k tématu příliš nových informací a nenabízí ani čerstvý pohled na Sennovu kariéru. Jen málokdy se nestaví k Sennovi nekriticky a spíše než hloubkovým studiem jeho kariéry a života připomíná Brazilcův pomníček, ba možná pomníček jedné nezapomenutelné etapy v historii formule 1. Není to nic překvapivého, spíše naopak. Přesto je však škoda, že autor nevyužil spousty archivních materiálů, aby ukázal i Sennovy méně známé stránky. Z filmové stránky se také nejedná o nic nového. Klasické spojení dobových záběrů s mluvícími hlavami, které je posléze či v průběhu (a někdy dost hloupě) komentují, graduje ke konci, kde Kaspadia znatelně tlačí na emoce. Všechna čest, samotná nehoda není rekonstrukcí, ale jasně a bez komentáře zachycuje situaci přesně tak jak se stala – jak jinak než z dobových materiálů. Jenže předchozí záběry jsou značně slzopudné. Senna několikrát mluví o tom, že kariéra je krátká, ale život ho čeká ještě dlouhý, polemizuje o svých plánech a říká, že ještě není čas umírat, protože je toho spousta co je ještě třeba prožít. Nedivím se, že Ron Dennis brečel. Jak už jsem uvedl, tohle není jen příběh Ayrtona Senny, ale zároveň jedné krásné etapy, na kterou se jen tak nezapomíná. (01.05.2011)

Podobný případ jako dokument Kličko. Na závodech formulí normálně nevidím příliš zajímavého, nicméně příběh Ayrtona Senny je legenda, která musí upoutat i tehdy, když ji znáte jen v hrubých rysech. A tenhle vynikající snímek ony rysy značně prohlubuje, perfektně vykresluje trochu zvláštní povahu člověka, který žil jen a jen pro vítězství, ukazuje ho ještě jako živoucí legendu... Je to bez přehánění naprostá paráda. Nejemotivnější moment nicméně nepřichází v závěru, kdy dojde k očekávané havárii, nýbrž po prvním Sennově vítězství v Brazílii, kdy i přes obrovskou bolest snad všech svalů v těle s námahou zvedá pohár, pije šampaňské... Úžasné. Ale neznamená to, že by se na konci či při jiných scénách netlačily slzy do očí nebo by setsakramentsky nemrazilo. (25.12.2013)