Inherent Vice

Pokud bylo cílem Andersona aby se diváci cítili jako zhulení pak gratuluji, povedlo se. Ale je to takové to zhulení, kdy si zapálíte, pak se tři hodiny koukáte do zdi a znuděně relaxujete. Svým způsobem stále dost zajímavé s pár výbornými scénami, ale stejně je to Andersonův zatím nejslabší film. 7/10 (04.02.2016)

Paul si tímhle filmem řekl definitivně o místo v moji režisérské topce. Vlastně, když se tak nad tím zamyslím, vůbec nechápu, že už jsem ho tam neměl dřív. Hluboce se za to stydím, rdím se, červenám se a sypu si popel na hlavu. Všechny jeho filmy z poslední doby jsou pro mě perfektní a tenhle není rozhodně žádná vyjimka. Joaquin spolu s dalšími výbornými herci a velmi netradičním příběhem ukázal, že i když vlastně vůbec nevím, o čem to celé bylo, je můj výsledný zážitek téměř maximální. A to se v poslední době podařilo jen málo komu. (15.04.2015)

PTA má Pynchonove knihy rád (do jednej scény z Majstra sa mu už podarilo prepašovať pasáž z V.), ja tiež, v názore na zmysel ich sfilmovania by sme sa však nezhodli. 95% z toho, čo je v románe, vo filme chýba a je doňho v zásade neprenositeľné. Niečo sa tam dostane cez voiceovery, ktoré sú ale len čítaním z knihy. Zmätené reakcie mnohých komentujúcich naznačujú, že to zásadne nepomohlo. Základná kostra príbehu a pokus o prevod niekoľkých pamätnejších epizód z knihy do filmovej reči je málo a zároveň asi maximum možného. (18.11.2023)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)

Během sledování obou filmů, kterými jsem načal rok 2021 (právě Skrytá vada a Obřad N. Ošimy) jsem nabýval dojmu, že se míjím s kontextem. Že tyto filmy nevznikaly pro mě (Evropana, který si nepamatuje nic než, co se dělo před začátkem třetího milénia), že jejich účinek musí být lokálně podmíněn. Či ještě jinými slovy, že kdybych byl Američan (potažmo Japonec), tak by nedalo tolik práce porozumět, že by vše bylo samozřejmější, nakonec si definitivně sedlo (čímž by mě posadilo). Hmm, teď však, když si čtu vaše komentáře a scrolluji vaše hodnocení (teď promlouvám k svým oblíbeným), tak si říkám, že to byl vskutku jen dojem, stalo se jen a pouze to, že jsem narazil na své divácké limity (je to otázka intelektu? všeobecných či zvláštních znalostí? empatie?), oba ze zmíněných filmů v sobě zřejmě nesou cosi univerzálního, tedy nic nebrání tomu, aby si z nich něco odnesl i Středoevropan. Další (a nejen další) slova jsou asi zbytečná, vždyť si to sami můžete ověřit, že ano! ___ Proč 4*, přestože je Skrytá vada prvním (a tak také jediným filmem) PTA, ke kterému se nemám chuť vrátit? Zafungoval na mě za a) faktor Phoenix a za b) faktor Pynchon. a) Myslím, že stačí napsat, že Joaquin čím dál hlasitěji klepe na dveře mé herecké TOP 10. b) Po všech těch debilních konspiracích, kterých jsou plné internety, je rozkoš rozplétat konspirace pynchonovské (Nikdy nevěřte zubařům!). 70% (07.01.2021)