Hudba hrát nepřestala

Byla to tenkrát velká sláva. Hluboko pod hangárem D v hollwoodském studiu, v tomto přísně utajovaném laboratorním komplexu se tajné sektě židobolševických nacistů, placených ilumináty vedenými korporacemi podařilo nevídané. Vytvořit první artificiální program, který dokáže sám vytvořit film. Byl nazván Jim Kohlberg ver. 1.0. Se svou závěrečnou zkouškou si poradil nevídaně a to bylo zadání dosti zákeřné: vytvořit film pro babičky, tatínky, synáčky v pubertě, synáčky před pubertou, prakticky pro celou rodinu i se psem a morčetem. Film musí oslovit klasický mejnstrýmáky i ňůejdžácký citlivky a dá se při nejlepší vůli zaplatit bankovkama z Monopolů. Jim Kohlberg ver. 1.0 si poradil neuvěřitelně - automaticky vyšoupnul z databáze téma o sbližování generací prostřednictvím hudby, nicméně moudře vyfiltroval variantu ze současnosti, kde syn zasvěcuje svýho ZZTopáckýho fotra do tajů techna či dubstepu. Vytáhnul klasický pecky ze šedesátek a sedmdesátek, kde platí většinovej názor, že komu se nelíbí, tak je ignorant. Ve střihový sekvenci dojímá publikum Simmonsem, který proniká do tenat hippie rocku a finalizoval celou událost na koncertě, kde se do té doby skeptický otec pořádně odváže. Jasně, arogantní diváci si sice připadat, jak u zaseklý desky, ale pro ty ostatní tu máme prvotřídní nálož toho nejlepšího: borka z jídelny, která opětuje city největšího retarda ve svym okolí (do budoucna snad opraví patch), synáček se setká s amnézií se svými rodiči po 20 letech, liberální matka a skeptický otec, ošklivý doktor zastupující nepřející fujfuj státní instituci, schopnost vyjádřit se jenom, když kolem hraje oblíbená muzika (hoho), je tu všechno. Formálně uznali i vynálezci, že přístroj sází spíše na jistotu a nemusíme se obávat, že by vytvořil nějakou zajímavou jak vizuálně nebo koncepčně sekvenci, ale to prý neva, protože téma je tááááák srdcervoucí, že se každej vysere na to, že šel ve skutečnosti na film a tuhle neskutečnou klišovitou, nudnou, neinvenční, rádoby nezávislou a city z hovna ždímající sračku a bude hodnotit vysoko, protože mu to zahřálo chlopně. Zlatej sex a násilí. (22.03.2012)

Oslava hudby (a lidství). Hudba hrát nepřestala opisuje často se opakující paradox - tak prostý děj a komorní zpracování postihuje cosi hlubokého a nadčasového. Zdánlivě jednoduchý příběh jedné rodiny a zhoubnou nemocí postiženého syna, obvyklou to náplň obdobných melodramatických a žánrově spřízněných snímků, popisuje film Jima Kohlberga jakoby mimoděk mnohem významnější přesah - mezigenerační propast, která se rozevírá již od nepaměti s každou novou nastupující generací, s každým vymezením se synů proti generaci svých otců. Tématicky tak koresponduje s filmy o revoltě 60. let, éře květinových dětí, tedy patrně jedné z nejvíce rozevřených mezigeneračních propastí, jaké si lidstvo pamatuje. A nelze přehlédnout fenomén hudby, která hrála právě v 60. letech nezvykle významnou roli (a která se vnitřně pojí s každou generační revoltou). Každý, kdo si s přicházejícím věkem uvědomuje, že si ponese ,,svou" hudbu celým svým životem, je otevřeným divákem téhle originální muzikoterapie. Je to velmi sentimentální pohled, což ovšem k danému žánru patří, ale pohled namíru inteligentní a s ryze uvěřitelnými emocemi (tím nenarážím na fakt, že film je inspirován skutečným medicínským případem). Nelze také opomenout vynikající práci s herci a nepřehlédnutelné charisma obou mužských představitelů, (rodinná) chemie mezi nimi opravdu dobře funguje... Podobné filmy: Čas probuzení (28.04.2013)

Na téma ztráty krátkodobé paměti vznikla řada různorodých snímků (thriller Memento, romantika 50x a stále poprvé) a tento rozhodně patří k těm vydařenějším a velice mě překvapuje minimální distributorský zájem. "Hudba hrát nepřestala" je nečekaně kvalitní, inteligentní snímek, který sice rozehrává provařené téma sbližování otce a syna, ale díky úvodní zápletce rozehrává silný příběh, podpořený vynikajícími hereckými výkony a výbornou retro hudbou. (14.04.2013)

Je to zajímavě udělané, ale je tam rozpracováno příliš mnoho vztahů na to, aby se daly emocionálně uzavřít, takže to působí trochu prázdně. Nebo jsem jenom nerozluštil něco podstatného v anglické konverzaci. (Viděna EN verze bez titulků) *** Ve zkratce: Milovníkovi hudby ruplo v bedně, protože jako hudebník nebyl pro ostatní dost dobrej a nemohli by o něm natočit lehce nadprůměrnej film. Cecííília, Cecíííília, whééér ááár jůůů nau, Sicília ... (17.02.2013)

Tých filmov zo stratou krátkodobej pamäti je už veľa, už sme tu mali romantickú komédiu v podaní 50x a stále poprvé potom sme tu mali melodrámu Dnes áno, zajtra nie, najlepšie z toho vychádza film Memento. Asi som divný ale vôbec sa mi tento film nepáčil, nudil som sa a to čo je najhoršie, že ani v tých scénkach kde sa malo hrať na city som nič necítil, kedže celá zápletka stojí na tom, že otec a syn sa pohádali, syn odišiel z domu a počas celých tých rokov nič o sebe nevedeli .... (04.01.2014)