Delikatesy

No, tak tohle bylo zajímavé.. Zvláštní.. Ostatně jako většina Jeunetových filmů ;) Bohužel ale musím přiznat, že v tomto případě měla má pozornost poměrně klesající tendenci. První polovina filmu by byla jasných 5*, protože to bylo něco úchvatného. To prostředí, seznámení s postavami (z nichž si nevzpomínám na jedinou, která by se alespoň trochu blížila dnešnímu pojetí normálního člověka), seznámení s příběhem řezníka (ten byl mimochodem velmi zajímavý - skvělá postava, která byla opravdu úžasně zahraná!!!), jeho dcery a nového domovníka, v jehož roli se objevil můj oblíbený Dominique Pinon. Bylo to zajímavé a prostě skvělé... Bohužel se to v polovině filmu nějak zadrhlo a ke konci už to byly velmi slabé 4*, ne-li dokonce 3*.. Zachraňoval to jen (ač už ohraný, ale stejně stále zábavný) příběh paní sebevražedkyně, vražda tchýně, useknutá noha a vytopení celého domu. Jinak musím říct, že trogloté na mě nijak zvlášť nezapůsobili a rozhodně bych nečekala, že odbojáři budou tak hloupí a dětinští :D Pod 4* ovšem rozhodně nepůjdu, protože se mi to celkově prostě líbilo.. A závěrečná scéna s bolestí hlavy neměla chybu! :) (14.02.2012)

Vzhledem ke zdejším ohlasům jsem se raději připravil na pěknou chujovinu, která mi možná ani trochu nesedne. Ale už od prvních záběrů včetně úvodních titulků na mě nastoupila velmi originální a vizuálně působivá podívaná, která mě povětšinu času velmi slušně bavila, přestože hlášek či scén k zasmání zde až tolik nebylo. Důležitá je pro Delikatesy prazvláštní atmosféra tvořená směsicí několika žánrů, a to černohumorné, absurdní komedie, romantického filmu, dramatu, sci-fi a hororu (které se v různě míře střídají a prolínají). A časté opěvování fantazie snímku/tvůrců je rozhodně na místě, některé věci člověka opravdu příjemně překvapí. Ale jakože u mě od počátku vládlo nadšení a nevadila mi ani výše zmíněná menší porce humoru, a tak nějak jsem tajně doufal, že šťáva filmu vydrží až do konce, směrem k závěru bohužel Delikatesám začal docházet dech, humor se takřka vytratil („vrcholem“ pro mě bylo sledování zasaženého řezníka) a poslední úsměvná sekvence to už nestačila napravit. Přesto vzhledem k původním očekáváním jsou myslím silné 4* více než dost (a já se kaju, jak mi mohlo přijít na mysl pochybovat o režisérovi Amélie), a zároveň je pro mě toto dílo signálem, že se s panem Jeunetem (a případně i jeho režijním parťákem) rozhodně nevidíme naposledy. „Na co čeká, až ten novej taky uteče v popelnici? Jak dlouho nám vydržel?“ – „Týden. Když nepočítám vývar.“ – Týden. Poslední zbytky jsme dojedli před dvěma dny. Mám hlad.“ (27.08.2013)

Delikatesy přesně zapadají do kategorie filmů, které se mi hodnotí nejhůř - každý jeden prvek filmu tam je naprosto potlačen s výjimkou atmosféru nejistoty a všudypřítomné podivínství, jenž vás nešokuje, jen možná trochu znejistí. Mezi klady patří řezníkova krásná přítelkyně (?), naopak linie s "kanálovou organizací" mi tedy vůbec nesedla a přišla mi zbytečná. (25.08.2006)

Zábavná černá komedie. Se vskutku vytříbeným černým humorem. Někdo film označí za uměleckou sračku, a ono jde přitom o stylisticky originální komediální dílo. Navíc každé dílo a výtvor lze označit za umění. Každé dílo i výtvor lze označit za sračku. To co je pro tento film nejvíce určující je ta hravost, se kterou je přiváděn na svět každý jednotlivý záběr. Jedinečně aranžované obrazy jsou pastvou pro oči. Zvukové hříčky se stávají poetickou skladbou moderního světa a ozvěnou běžného života, tužeb a obvyklých činností. Samotný příběh je krásně cynický ve své možné vizi budoucnosti. Se špetkou zlomyslnosti, hrstí romantického sbližování, lžičkou obhroublého chtíče a kapičkou naděje lepšího zítřku. Hlavní postavou je bývalý klaun, domovník činžovního domu a umný hráč na pilu Louison (dobrý Dominique Pinon). Jeho protihráčem je autorita domu, hamižný skrblík a neurvalý řezník Clapet (zajímavý Jean-Claude Dreyfus). Romantický prvek dodává křehká řezníkova dcera Julie (zajímavá Marie-Laure Dougnac), která se pokouší svému otci vzepřít. Z dalších rolí: pragmatická a vnadná slečna Plusse (půvabná Karin Viard), nespokojený a remcající pan Tapioca (Ticky Holgado), jeho zarputilá manželka (Anne-Marie Pisani), hluchá a pletení věnující se babička (Edith Ker), zamilovaný Robert Kube (Rufus), Robertův bezcharakterní bratr Roger (Jacques Mathou), milovník žab a hlemýžďů Potin (Howard Vernon), ustaraný a majetný Georges Interligator (Jean-François Perrier), jeho deprimovaná žena Aurore (Silvie Laguna), hrubiánský listonoš (Chick Ortega), malý uličníci Lucien (Mikael Todde) a Rémi (Boban Janevski), či zástupci odporu, kteří jsou nazýváni Troglodyté (Patrick Paroux, Maurice Lamy, Marc Caro, Eric Averlant a další). A tak se s velkolepou a černohumornou hravostí a originální stylizací rozjíždí nevšední příběh apokalyptické vize budoucnosti. Atmosféra mě pohltila, vcucla i nasála a já se mohl kochat, bavit se a nahlas se smát tomuto povedenému dílku. (29.12.2015)

Jeden neobjektivní komentář: Hlavní síla Delikates je ve vizuální podobě. Nejen žlutavý filtr, ale i jízdy kamery a nezvyklé úhly přispívají k jejich celkovému osobitému vzhledu. O neskutečném charismatu Dominiquea Pinona se netřeba více zmiňovat, už v Amélii mě zaujal ze všech postav nejvíc. Spád snímku je ovšem značně nevyrovnaný. Líbilo se mi úvodní seznámení se všemi obyvateli domu v „jednom tempu“, menší hudební výstupy a některé epizodní postavičky (self-destruction woman). Nápady a absurditami film jen hýří, ale jsou mezi nimi určité prodlevy (cca 5 minut), kdy Jenuet zvolňuje příliš. Váš zážitek bude zřejmě ovlivňovat několik okolností: jak dalece jste o Delikatesách informováni, současné psychické rozpoložení a množství alkoholu vámi předem požité (což neodlučitelně souvisí s bodem 2). Pokud chcete film v mnoha ohledech originální, sáhněte po Delikatesách a nebojte se je proložit několika (klidně většími) kapkami lihovin. (04.05.2006)