Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Skvěle vypracované umělecky pojaté horrorové sci-fi dílko o těžkých časech, které zachvátí odlehlou francouzskou vesnici, ve které "řádí" banda stále hladových kanibalů europoidní rasy v čele s lehce psychopatickým řezníkem a jeho obrovským naleštěným sekáčkem na maso. Nemá chybu. Něco na způsob Velké žranice ap... :-) ()
Výborná černočerná komedie,ve které se rozhodně vyplatí obětovat babičku dřív,než bude dobrá pouze na sulc.Nejsem žádný milovník francouzských filmů,ale mám pár oblíbených vyjímek a Delikatesy se drží dlouhou dobu v čele.Komedie,která je černá až cynická a zároveň je tak ujetá,že se na ní dá vysvětlovat význam slova crazy. ()
Bizarně servírovaná filmová delikatesa s mírnou špetkou dekadence. To vše podávané v naprosto nepopsatelně nádherném sépiově laděném vizuálním kabátu. Je to sice experiment dějově o ničem, ale atmosféra starého rozpadajícího se činžovního domu a jeho ne zcela obvyklích nájemníků vás pohltí... Svým bizarně delikatesním způdobem. ()
Absolutně nevhodné pro ty, pro které musí mít film děj nebo být "o něčem". Absolutně vhodné pro ty, kteří se bez těchto "zbytečností" obejdou a nechají se rádi unášet sílou a poetikou obrazu, nekonvenčním humorem, v tomto případě i řádně opepřenými scénami. Úchylka, která rozhodně za nakousnutí stojí. ()
V tom baráku nezůstane centimetr, který by film neprozkoumal. Hlasy se přenášejí skrze prázdné vodovodní trubky, stoupačkami šplhají guerillové kanální kommandos, přes vzdušné roury se nese zvuk ostření nožů a pokud na to někde hupsne na staré rozvrzané posteli, jejich tempo jednoduše určí rytmus celého domu, protože zvuk skřípajících pér se nese komínovou šachtou po celé stavbě. Kdo někdy bydlel v Paříži ve staré bytovce, okamžitě pochopí, kde se tohle pojetí v autorech bere. Já jsem jednou bydlel takto týden v laciném hotelu, kdy jsem trávil většinu času pátráním po tom, proč můj pokoj smrdí jak hnijící odpad. Po dvou dnech jsem objevil pod postelí zející trubky, co vycházejí z podlahy a vedoucí bůhví odkud, ze kterých se zápach linul. Každé ráno jsem je ucpal toaleťákem a každý večer jsem je našel zase průchozí a toaleťák v koši. Pokojová služba na pána. Každopádně na Delicatessen je stále silně vidět, že Jeunet a Caro jsou původně animátoři, protože i všichni ti živí herci, co se potulují po tomhle morbidním domečku pro panenky, jednají jak cartoonové postavičky, vypadají tak a film je povětšinou i takto snímá. Nicméně film může vždycky posloužit zejména jako katalog pozic, do kterých lze položit kameru. ()
Galerie (56)
Photo © Miramax Films
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama