Režie:
Ludvík RážaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Klára Jerneková, Petr Kostka, Vladimír Šmeral, Zdeněk Štěpánek, Marie Brožová, Ilja Racek, Božena Böhmová, Jan Skopeček, Josef Vinklář, Milan Stehlík, Vlastimil Hašek, Josef Větrovec (více)Obsahy(2)
Král je na mizině, a proto vítá, když si o jeho dceru Pampelišku řekne bohatý hispánský král. Pampeliška ale krále nemiluje a raději z domu prchne. Na útěku se potkává se synem chudé výměnkářky Honzou a vydávají se do světa spolu. Láska je bohužel nezachrání před smutným princezniným osudem. Neboť na podzim pampelišky mění svůj šat v bílé chmýří, které vítr rozfouká... Tentokrát jsme do cyklu Pohádka pro pamětníky vybrali českou klasiku – veršovanou pohádku Jaroslava Kvapila v televizní adaptaci z roku 1967 a v režii Ludvíka Ráži. Jednoduché pojetí scény s náznakovou dekorací, ale i živým psem a ovečkami dává vyniknout hereckým výkonům Kláry Jernekové, Vladimíra Šmerala, Petra Kostky, Ilji Racka a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Je to vlastně taková starší sestra Manon Lescaut (1970) – jak formou, tak i vývojem... Úvodní pasáž na zámku poněkud nudí, ale od té doby, co se Pampeliška s Honzou potkají, je to jako jízda na horské dráze a do poslední chvíle vlastně nevíte, jak to celé skončí. Skvěle vybraná ústřední dvojice, vybroušené verše, krásně zobrazené city a... píseň o lnu působivě zpívaná bez doprovodu hudby. ()
Kvapilova baladická hra ve verších se s pohádkovým světem tak trochu míjí. Tragické finále, v němž se rozplývá sen o lásce i štěstí dvou mladých lidí, se režiséru Ludvíku Rážovi ale podařilo odlehčit lehkou básnickou metaforou, která Pampeliščin strašný osud vyjadřuje v souladu s původním autorským záměrem. Plejáda předních českých herců – od něžné Kláry Jernekové, pro niž Pampeliška znamenala jednu z nejvděčnějších příležitostí před kamerou, přes mladinkého Petra Kostku či výborného Vladimíra Šmerala až po vynikajícího Ilju Racka v roli mocného hispánského prince – vtiskla této osobité televizní inscenaci nezaměnitelnou pečeť svého umění beze stop po okázalé dramatičnosti. I po mnoha letech se jedná o mimořádný zážitek, který stojí za to si čas od času zopakovat. ()
Tak ta mluva mne iritovala celou dobu. Škoda, protože herecké obsazení si zaslouží pochvalu. Ale pro mne je veršování v normální mluvě prostě nepřirozené a tím to končí. Navíc pro děti to byl dost zamotané. Už s tím vězením, jak se dostali ven a pak jak se dostali z tábora od prince z Hispánie bylo nedomyšlené. Celé to prostě nestálo za nic a nedávám ani tu dvacítku ze hereckou sestavu. A s tím brekem na konci to pohřbil autor definitivně. ()
Na tomto příběhu mne fascinuje to propojení mimořádné naivity (koho při smyslech by napadlo ve vězení se podivovat "my jsme tu zamčeni?") s mimořádnou drsností a realismem. "Město hoří!" Aneb pro život nestačí jen láska, zpívání a rozplývání se nad barvou červánků. Křehkost krásy je třeba vyvážit životaschopností. Jeden z mála případů, kdy mi nevadila pohádka ve verších, asi proto, že verše zde naivní nejsou. Jak jsem byl poznamenal posledně u Sedmera krkavců, Klára Jerneková byla nádherná a v roli Pampelišky bych si nedovedl představit nikoho jiného. ()
Baladická Kvapilova pohádka pro dospělé je nesena básníkovou nostalgií za předčasně ukončeným životem Kvapilovy ženy, vynikající české herečky Národního divadla Hanou Kvapilovou-Kubešovou. Rážově režii se tehdy s mimořádným zdarem podařilo propojit básníkovo žalné poselství s pohádkovou atmosférou a řadou skvělých hereckých výkonů, z nichž zejména na sebe upozornila tehdy začínající a mimořádně talentovaná Klára Jerneková. Je velká škoda, že toto mimořádné dílo doposud nebylo vráceno do divácké paměti přenosem na DVD nosiče. ()
Reklama