Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid

Myslím, že u Vachka nejde tolik o jednotlivé zřetlené obsahy, o konkrétní obsah řečí, které se v tom filmu vedou, ale spíš o jisté "synergické" prolínání energií. V tom má Vachek překvapivě blízko k výtvarnému umění. A překvapivě blízko k myšlence filmu jako sochy v času. Prostě a jednoduše řečeno: Tmář je složen z několika artefaktů, které působí, aniž by bylo nutné se tolik zabývat jejich zjevnou rovinou. Navíc Oldřich Nový ve zvukové stopě. Tmář na mě ale dělal dojem závěrečného díla. Kéž by tomu tak nebylo! (03.07.2012)

Film se spoustou zajímavých scén a myšlenek, ale i spoustou pseudovědy a vaty. Kdo to zhlédne celé, by měl dostat zlatého bluďišťáka. Ať už vám slovenka vypráví, že viděla nejednou, ale třikrát panenku Marii nebo vám podkuřuje americký prezident Obama, Vachek je vždy na místě s kamerou aby natočil 45 minut materiálu a pak to nastrkal za sebou do dokumentu. A když vám vypráví, jak trhat Orgoie Chorchoje dynamitem a nebo, když vás straší poltergiest tím, že po vás hází nože, nesmíte hlavně zapomenout na Jungovy archetypy. Díky nim i schizofrenik může vidět slunce s penisem. "Bůh pravděpodobně neexistuje, tak si užijte života" a nebo ne!? Tohle je divná epizoda Vetřelců dávnověku... Hlavně, když ti Češi pošlapou důležité menhiry a papež přijede ve svém papamobilu. Nezbývá už jen napsat "Prga" na blogu Františka Fuky a začít se modlit k Vachkovi jako jedinému dokumentaristovi, který natočil film o všem a zároveň téměř pro nikoho. A to je to na čem záleží. (08.03.2021)

Další Vachkův rozsáhlý esej kupodivu dává i jakýsi smysl (pokud to divák nevzdá hned na začátku, což s přihlédnutím ke stopáži není nic zvláštního). Sice netuším, jak s tím souvisí Oldřich Nový a hned u několika postav jsem vůbec nepochopil, o čem vlastně byla řeč, ale tentokrát se to dá v pohodě usledovat, aniž by se člověk musel zvlášť přemáhat. (Ale ty hrátky s kamerou mě fakt nebavily: na rybí oko teď budu mít aspoň měsíc alergii a horizontálně dělený obraz z Japonska, to už bylo fakt psycho.) (23.08.2015)

Hezký slunečný den, hned na začátek musím upozornit, že nejsem fandou dokumentu! Když už ale na nějaký jdu, rád bych se dozvěděl něco konkrétního o konkrétní problematice a sám si pak filosofoval, rozebíral s přáteli, nechal se inspirovat názorem a komentářem autora.. Tohle je ale pěkná divočina, bere si na paškál vážná témata a ironicky je staví vedle sebe do bizarních výjevů. Tohle přece nemůže být pro nikoho přínosné.. Možná se neumím na současný dokument dívat tím správným okem, ale fakt nevím, co tím chtěl autor říci. Navíc je tu spousta naprosto zbytečného materiálu, který natahuje stopáž, bůhví proč :-P, na neúnosné tři a půl hodiny! Mazec.. Mějte se raději filmově.. ;-) Woo. (26.04.2012)

Neskutečný maglajz a chaos – zřejmě stejný, jaký má v hlavě nejen Karel Vachek, ale i všichni lidé po pár stoletích míchání pohanských představ, náboženských dogmat a nových vědeckých teorií. Tento špatně koncipovaný, špatně natočený, špatně sestřihaný a špatně ozvučený nehorázně dlouhý mišmaš je "dobrý" jen na jednu věc – na uvědomění si toho, že přes dlouhodobý vliv civilizace nebo právě kvůli němu je člověk pořád malým, ztraceným ve vesmíru nahým tvorem, který za každým keřem vidí tajemno. Ne že by to tajemno neexistovalo. Ono existuje – jsme to my sami i vesmír, do kterého jsme začlenění. Po staletích filosofie a přírodních věd a tisíciletích mystiky jsme nakonec nucení přiznat, že o podstatě světa víme jen to, že existuje, i když ani tím si nejsme stoprocentně jistí. Ohledně moci mysticizmu a bezmoci racionality se Vachek a spol. nemýlí, ba naopak předvádějí to v plné kráse. Jenže proč zrovna takovým zoufalým způsobem? Sedí na něj dokonale definice poruchy myšlení – "Zabíhavé myšlení dosahuje cíle ne přímočaře, ale oklikami. Hlavní směr je stále přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami. Bývá u primitivních jedinců nebo u dětí, setkáváme se s ním při poruchách paměti ve stáří." Rozčilovalo mne neustále používané "rybí oko", režisérské tleskání, údery bubnu, přerušování lidí, technické přestávky. Vachek zřejmě nedokáže vyhodit ani centimetr natočeného materiálu. Vachek a česká televize tedy vyprodukovali něco, co by lépe natočil kdejaký amatér. A to, že je Vachek a jeho "opus" i pro sečtělého Tetsua filosoficky inspirativním filmem s ohromným spadem, jen potvrzuje skutečnost, že jsme všichni tmáři, mou maličkost nevyjímaje. Akorát jsem tmářka, která dává přednost dokumentům s inteligentnějším, kultivovanějším zpracováním. (20.11.2012)