Režie:
Montxo ArmendárizKamera:
Alex CatalánHrají:
Lluís Homar, Belén Rueda, Rubén Ochandiano, Michelle Jenner, Javier Pereira, Núria Gago, Cristina Plazas, Adelfa Calvo, Ramon Pujol, Álex Pastor (více)Obsahy(1)
Šestiletá Silvia je blonďaté rozesmáté stvoření, které prožívá na první pohled normální dětství. Spoustu času tráví se svou nejlepší kamarádkou Maite, ale je tu ještě další „kamarád“, který touží po její společnosti stále více: otec Ignacio... S postupem času se Silvia před ním stáhne do samotářského somnambulního světa závislostí, aniž by tomu okolí věnovalo pozornost... Až téměř ve svých pětadvaceti se Silvia rozhodne přehodnotit svůj život a vzepřít se všemu, co ji pojí s minulostí. Znamená to utkat se i sama se sebou, aby se mohla konečně stát dospělou ženou, která má své jednání pod kontrolou. Veterán španělské kinematografie Montxo Armendáriz se již od svého prvního úspěšného snímku Tasio (1984) věnuje sociální problematice. Pro choulostivé a naléhavé téma zvolil jako vždy subtilní a sugestivní úhel pohledu vycházející z rozsáhlého sběru materiálu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (No tengas miedo / DON´T BE AFRAID / Neměj strach) - Je mi až záhadou, že to co se odehrávalo v rodině uznávaného člověka neprosáklo více na povrch a (téměř) zůstalo ututláno za zavřenými dveřmi... - 2. 7. 2011 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 70% ()
60%. Řemeslně dobré, ale obsahově je to naprosto průměrné. Celý film budete mít pocit, že už jste to někde viděli. Filmů podobného ražení je zkrátka už moc. Neměj strach je další sterilní vykřičník, který má veřejnost upozornit na stále aktuální problém zneužívání dětí. Ano, je to velký problém, ale točením stejných filmů tomu pán režisér nijak nepomůže. [MFF KV 2011] ()
Sexuální obtěžování v rodině a jeho následky - problém, o kterém většinou všichni vědí, ale navenek jde lehce přehlédnout. Právě tak jej prezentuje i tento španělský film, a to nejen příběhem. Co vechno dokáže vyjádřit jeden, do kontextu výborně zasazený, záběr obličeje malé holčičky, co vše člověk vidí v jednom, ve správnou dobu použitém, gestu jejího otce. Jak jednoduše nám všechno dojde, i bez jediné tvrdší sexuální scény. Film se snaží zobrazit obrovské množství odboček, příčin, následků, komplikací, kombinací, které s celým problémem souvisí, ale zároveň jde příkladem a nabízí řešení problému. Vše navíc prokládá výchovnými zpověděmi z terapeutického sezení, jež používá i jako jakýsi spojovací motiv mezi jednotlivými životními etapami hrdinky. ()
Celou dobu člověk tak nějak tápe v tom, co se stalo nebo nestalo a až v úplném závěru vyjde najevo dost drsná pravda. Scénář sice nebyl díky své přímočarosti nijak úžasný, ale film jako takový je dost zajímavá záležitost s důrazem na psychické trauma jednoho člověka. Španělé prostě umí a já netuším jak je možné, že mají tolik dobrých filmů. 80% ()
Zcela civilně a jednoduše zfilmované dílo o těžkém tématu sexuálního zneužívání malého dítěte otcem se vyhýbá všem explicitním scénám a přesto víc než jasně sděluje hrůzu celé situace i se všemi jejími následky. Do toho vstupy obětí zneužívání s jejich příběhy, na konci filmu mi z toho všeho nebylo moc dobře.. ()
Galerie (47)
Photo © MFF Karlovy Vary 2011
Reklama