Rozchod Nadera a Simin

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí... (22.11.2011)

Veľmi dobre napísaný a veľmi citlivo zrežírovaný film. Keď si to tak vezmem tak je to moja prvá skúsenosť s filmom, ktorý je z blízkého východu a musím povedať, že som príjemne prekvapený. So všetkými postavami Farhadi narába veľmi obozretne. Snaží sa detailmi zobraziť to v čom sú si podobne aj to v čom sú rozdielne. Pritom neskĺzava do nejakého výraznejšieho nadŕžania. Obidve rodiny majú svoje klady a zápory a každý má čo ľutovať aj čo naprávať. V tomto smere režisér zamlčuje, odkrýva, podľa potreby a pritom dosahuje to, že z rodinami na obidvoch frontoch súcitíme. Záver je samozrejme neuveriteľne silný, ale rovnako aj to čo tomu predchádzalo. Jedno životné rozhodnutie ako keby spustilo lavínu hlúpych udalostí, ktoré sa snažia postavy zvládnuť, pritom je to často krát nad ich sily. Pre mňa rozhodne výborný filmový zážitok. (06.09.2013)

Film s najekologickejším anglickým názvom. Ja viem, že ten vtip je trápny, ale stále ma baví. Nemôžem tvrdiť, že som zažila podobné problémy, ale o nefungujúcich rodinách (alebo ako to nazvať) niečo viem, každopádne mi príde iránsky svet natoľko vzdialený tomu nášmu (alebo môjmu), že mám veľké problémy sa sžiť s postavami a chápať okolnosti a svet ich očami. Neustále sa objavujúce nové a občas aj prekvapivé skutočnosti, že nič nie je tak ako sa na prvý pohľad zdá a nedá sa všetky problémy ľahko vyriešiť, lebo občas ľuďom predsa len viac záleží na ich viere, presvedčení a hrdosti ako na peniazoch. Neviem, ťažko mi je posúdiť, ale najmä som rada, že som videla, lebo keď ma film núti premýšľať, viem, že som tých 120 minút v kine nezabila zbytočne. (Lumiére - 31.3.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného. Přísahám na Svatý Korán, že tohle je nejzajímavější a existenciálně nejsilnější sociálně-psychologicko-náboženské drama, které jsem viděl za posledních... za hodně dlouhou dobu. Minimálně za tak dlouhou dobu, která uplynula od té doby, co jsem obrážel festivaly íránského filmu nebo různé menšinové sekce na Febiofestu, takže... za hodně dlouhou dobu. Už kdysi dávno mě v íránských filmech překvapovala hodně otevřeně zobrazovaná (a překvapivě vyspělá) emancipace žen, kontrast teokracie a sekularismu, téma sebevraždy a podobně, takže si nemyslím, že by film íránskou (nebo aspoň íránskou městskou) realitu nějak schválně propagandisticky vylepšoval. Peršani zkrátka nejsou Arabové, je to indoevropský národ s dvouapůltisíciletou civilizací a vyspělou kulturní tradicí, kterou islám (ve své primitivní podobě v posledních desetiletích) naštěstí nedokázal úplně zmrvit. Každý kdo tam byl mi to potvrzuje, a já se o tom hodlám někdy brzy přesvědčit na vlastní oči i kůži. Jen s tím věkem "malé" Terme tvůrci filmu trochu přestřelili, respektive nedostřelili - mělo jí prý táhnout na jedenáct, pro jistotu jsem to ověřoval i v titulcích anglických a německých... (02.02.2014)

Rodinné drama dotýkající se obecných vztahových situací, ale lehce přesahující k ožehavějším otázkám náboženství a postavení ženy v islámském světě. Film dokáže být velmi nepříjemný, a to bez použití čehokoliv podbízivého nebo brutálního. Konverzací je tu dosaženo podobně vypjatých momentů jako svého času v Bergmanových Scénách z manželského života. Jednoduché, skvěle zahrané, zručně natočené. Srovnávat s českými filmy ani nemá cenu... (08.07.2011)