Rozchod Nadera a Simin

Dalo se očekávat, že to nakonec zůstane na chudince Termeh. Závěr byl všeříkajícím výkřikem dítěte do světa dospělých. Jinak jsem přesvědčená o tom, že by se celá ta smutná anabáze kolem rozvodu a s tím související události dala zkrátit na polovinu. Je to smutná vztahová záležitost, kde jsem trochu víc nahlédla do myšlení a tradic íránských mužů a žen a tak jsem se občas přistihla, že se v některých momentech čílím, protože bych věci řešila úplně jinak. Ale ve vypjatých životních situacích, ke kterým patří i rozvod, je mnohdy neadekvátní chování všech zúčastněných téměř pochopitelné. (17.07.2014)

Vlastně by stačilo tak málo - kdybychom vždycky za všech okolností mluvili pravdu, uznali svou chybu a omluvili se. Stačilo by pochopit toho druhého a říct "Zůstaň, záleží mi na Tobě." Problém je, že to neumíme.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí... (22.11.2011)

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. (09.07.2011)

Asghar Farhadi svoje postavy očividně moc nemiluje, když je staví před zcela neřešitelné osudové volby. Je jasné, že ať už se v jednotlivých situacích rozhodnou jakkoliv, vždy někomu ublíží. Hlavní postavy řeší, zda se rozvést, či ne, dcera volí mezi matkou a otcem, vedlejší postavy mezi mateřskou a prací či lhaním a pravdou. Je toho spousta. Od klasické tragédie, která vychází z rozporu mezi dobrem a zlem, se tak přesunujeme k moderní tragédii, v níž spolu bojuje dobro s dobrem, což ale neznamená, že by se síla utrpení zúčastněných postav nějak oslabovala. V podstatě se nám tu opakuje schéma Nolanova Temného rytíře, kde Joker mistrně navozoval situace, v níž musí postava volit, ovšem každé rozhodnutí vede k neúspěchu: když se Batman odmaskuje, Gotham bude bezbranný, ale když se neodmaskuje, Joker každý den někoho zabije a Batman za to bude nepřímo zodpovědný. Když zachrání Batman Denta, zemře Rachel, když Rachel, zemře Dent. Volit musí také Gordon i Dent, a opět v duchu tzv. „no-win situation“, známé ze šachové hantýrky jako „nevýhoda tahu“, což je termín označující pozici, při níž je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout, a nejlepší by bylo prostě nedělat nic. Asghar Farhadi se nám jinými slovy snaží naznačit, že pokud chceme zažít stejné dobrodružství jako postavy z amerických filmů o Batmanovi, nemusíme jezdit do lunaparku nebo Disneylandu, ale stačí si rezervovat letenky do Íránu. Anebo si dát šachy. (28.04.2012)