Rozchod Nadera a Simin

Je smutné, když rozum mezi tolika dospělými má jen to děcko. Je štěstí, že je to v tak dobrém filmu. Atraktivita a "vděčnost pro západního diváka" totiž pramení nejen z pohledu diametrálně rozdílné kultury na důsledky rozpadu vztahu, ale především z toho jak moc dobré, překvapivé, strhující a emoce budící to v každém momentu (i ohledu) po celou stopáž je. Prostě a jednoduše to navzdory veškerému zobrazovanému neveselému dění nadchne; příběhem, zvraty, autentičností, herci, detaily, náznaky, nedoslovností... Prostě vším. (27.12.2011)

Film s najekologickejším anglickým názvom. Ja viem, že ten vtip je trápny, ale stále ma baví. Nemôžem tvrdiť, že som zažila podobné problémy, ale o nefungujúcich rodinách (alebo ako to nazvať) niečo viem, každopádne mi príde iránsky svet natoľko vzdialený tomu nášmu (alebo môjmu), že mám veľké problémy sa sžiť s postavami a chápať okolnosti a svet ich očami. Neustále sa objavujúce nové a občas aj prekvapivé skutočnosti, že nič nie je tak ako sa na prvý pohľad zdá a nedá sa všetky problémy ľahko vyriešiť, lebo občas ľuďom predsa len viac záleží na ich viere, presvedčení a hrdosti ako na peniazoch. Neviem, ťažko mi je posúdiť, ale najmä som rada, že som videla, lebo keď ma film núti premýšľať, viem, že som tých 120 minút v kine nezabila zbytočne. (Lumiére - 31.3.2012 - Febiofest) (01.04.2012)

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. (09.07.2011)

Vlastně by stačilo tak málo - kdybychom vždycky za všech okolností mluvili pravdu, uznali svou chybu a omluvili se. Stačilo by pochopit toho druhého a říct "Zůstaň, záleží mi na Tobě." Problém je, že to neumíme.                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Asghar Farhadi si napodruhé u mě vylepšil skóre, nakolik mě jeho nejnovější Hrdina minul a působil na mě jako tuctový až mdlý festivalový snímek, u Rozchodu Nadera a Simin to naštěstí za mě neplatí. Tento film nabízí zajímavý pohled na dění v cizí krajině s odlišnou kulturou, systémem a náboženstvím, ale současně rozehrává problém, jaký nenese omezení jen na íránské reálie. Nešťastný incident, soudní procesy, lidské charaktery, rodinné vztahy... vyšetřování s cílem spravedlnosti, proti tomu předsudky i jednání s cílem zisku a prospěchu. To je věčný a univerzální. Snímek má obrovskou výhodu v téměř neustále přítomném napětí po celé dvě hodiny a výborném scénáři s provedením, kdy postavám věříte i během náhlého obratu či odhalení dlouho před divákem utajené skutečnosti. Drobné mínus po skončení možná vidím v nedořčených zásadních rozhodnutích hned dvou postav. Jako obvykle oceňuji silnou realističnost, vyvolávající v divákovi silně autentické dojmy, byť celkový styl tohoto filmu s dynamickou kamerou je opět odlišný od toho, co jsem z íránské kinematografie viděl doposud (evokoval mi spíše současnou rumunskou tvorbu a režiséra Cristiho Puiu, hlavně Smrt pana Lazaresca). [85%] (23.04.2023)