Rozchod Nadera a Simin

Veľmi dobre napísaný a veľmi citlivo zrežírovaný film. Keď si to tak vezmem tak je to moja prvá skúsenosť s filmom, ktorý je z blízkého východu a musím povedať, že som príjemne prekvapený. So všetkými postavami Farhadi narába veľmi obozretne. Snaží sa detailmi zobraziť to v čom sú si podobne aj to v čom sú rozdielne. Pritom neskĺzava do nejakého výraznejšieho nadŕžania. Obidve rodiny majú svoje klady a zápory a každý má čo ľutovať aj čo naprávať. V tomto smere režisér zamlčuje, odkrýva, podľa potreby a pritom dosahuje to, že z rodinami na obidvoch frontoch súcitíme. Záver je samozrejme neuveriteľne silný, ale rovnako aj to čo tomu predchádzalo. Jedno životné rozhodnutie ako keby spustilo lavínu hlúpych udalostí, ktoré sa snažia postavy zvládnuť, pritom je to často krát nad ich sily. Pre mňa rozhodne výborný filmový zážitok. (06.09.2013)

Musím povedať, že som z filmu skutočne veľmi nadšený. Už dávno som nevidel toľko budovania atmosféry, postáv a musím povedať, že aj veľa silných momentov, ktoré veľmi úprimne vyplývajú. A práve v strede toho stojí dcéra Nadera a Simini - "Termeh", ktorá je podľa mňa v tomto filme absolútne najsilnejším elementom. Je v nej obrovská dávka osobnosti a cítime každý problém, ktorým si prechádza. A funguje to vynikajúco. A musím povedať, že ostatné postavy sú rovnako výborné. Pretože všetko čím si prechádzajú je uveriteľné, silné, zaujímavé a človek až do konca nevie kam film bude smerovať a čo sa nakoniec dozvieme. Malým negatívom je, že je tu možno pár nedotiahnutých vecí a myslím si, že film nám nedá odpoveď na každú otázku, ale vie minimálne, ktoré odpovede sa potrebujeme dozvedieť a väčšinou to funguje. Len občas sa budete pýtať - "A čo tamto?" Ale to je skutočne len detail. Myslím si že v rámci budovania postáv a atmosféry film funguje na jednotku. A práve tam sú jeho najsilnejšie stránky. A ja som to sledoval so záujmom po celý čas. Hodnotenie: A (16.08.2016)

Dalo se očekávat, že to nakonec zůstane na chudince Termeh. Závěr byl všeříkajícím výkřikem dítěte do světa dospělých. Jinak jsem přesvědčená o tom, že by se celá ta smutná anabáze kolem rozvodu a s tím související události dala zkrátit na polovinu. Je to smutná vztahová záležitost, kde jsem trochu víc nahlédla do myšlení a tradic íránských mužů a žen a tak jsem se občas přistihla, že se v některých momentech čílím, protože bych věci řešila úplně jinak. Ale ve vypjatých životních situacích, ke kterým patří i rozvod, je mnohdy neadekvátní chování všech zúčastněných téměř pochopitelné. (17.07.2014)

,,PROSÍM, DONESTE KORÁN“........ /// Simin opouští Nadera. Má k tomu svý důvody (ne, žádnej atentát ani mudžahedín). Určitě za to může i jeho fotřík, kterej žije s tím Němcem (Alzheimerem) a nedivím se, že ji to s nima nebavilo. To jen tak na úvod, protože potom se rozehrává neuvěřitelně zajímavý rodinný drama, se zápletkou tak jednoduchou, že je pro Evropana neuvěřitelný, jak to může bejt u nich komplikovaný. Postupně se přibalujou další problémy a kurevský emoce z filmu pěkně lomcujou i se mnou. Logika Evropana je v prdeli - třeba ten jejich soud (či co to je). Kam se sere Vin Diesel se svojí obhajobou. ZÁKONY NA TOHLE NEDBAJÍ. (Vám povídám, že tohle můžou natočit jen Iránci!). Rozchod, kterej si kvůli hněvu, hrdosti, vině i trestu budou všichni dlouho a dobře pamatovat. I já! (Kdo je větší čurák? Přísahám, že fakt nevím.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vypadá film, kterej se točí podle Iránských zákonů. 2.) Zjistím, jak morálně vychovávaj děti jinde. 3.) Thx za titule ,,EaSy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (18.11.2011)

Nádherné, v iránské realitě ukotvené a přitom univerzálně lidské drama, které však zanechává v srdci hořkost. S pochopením a přejností vůči všem hlavním protagonistům dává totiž nahlédnout do jejich zbytečných konfliktů, do jejich sveřepostí a neústupností, do drobných nespravedlivostí, které přerůstají ve větší kompromisy a velké lži. A co hůř: to vše je konfrontováno s dosud nezkaženýma očima jedné ještě docela malé holčičky a jedné bystré jedenáctileté holky , která se stává obětí v dospělých hrát a na niž ti, kdo by ji měli chránit při vší své lásce házejí odpovědnost za vlastní selhání a která sklízí plody jejich chyb. Snímek bych scénu po scéně pouštěl k diskusi na téma "spravedlnost". Téhle kardinální ctnosti totiž dostojí ten, kdo "dává každému, co jeho jest". A to se nikomu z dospělých hrdinů při vší jejich dobré vůli a při vší hajitelnosti jejich jednání nedaří. Každý z nich absolutizuje svou pozici, a tím že bez schopnosti zahlédnout souvislosti bojuje "za otce" nebo "za manželku" nebo "za dceru" nebo "za dokázání pravdy" působí mnohem více zla než dobra a stále více zauzluje vzájemné neporozumění až do naprostého nerozmotatelna. A děti trpí. (06.05.2012)