Rozchod Nadera a Simin

Veľmi dobre napísaný a veľmi citlivo zrežírovaný film. Keď si to tak vezmem tak je to moja prvá skúsenosť s filmom, ktorý je z blízkého východu a musím povedať, že som príjemne prekvapený. So všetkými postavami Farhadi narába veľmi obozretne. Snaží sa detailmi zobraziť to v čom sú si podobne aj to v čom sú rozdielne. Pritom neskĺzava do nejakého výraznejšieho nadŕžania. Obidve rodiny majú svoje klady a zápory a každý má čo ľutovať aj čo naprávať. V tomto smere režisér zamlčuje, odkrýva, podľa potreby a pritom dosahuje to, že z rodinami na obidvoch frontoch súcitíme. Záver je samozrejme neuveriteľne silný, ale rovnako aj to čo tomu predchádzalo. Jedno životné rozhodnutie ako keby spustilo lavínu hlúpych udalostí, ktoré sa snažia postavy zvládnuť, pritom je to často krát nad ich sily. Pre mňa rozhodne výborný filmový zážitok. (06.09.2013)

Velice lidské drama působící až nepříjemně reálně. Hranice morálky a lži umí být někdy dosti široká a motivace postav balancujících na této hraně mohou být omluvitelné i odpustitelné. Zanechávají však v člověku spoustu otázek a ty jsou v reálném v životě často nezodpovězené (či nezodpověditelné?).. jako v tomto snímku. (30.01.2012)

Fantastický scénář, který se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Precizně nasnímané, sestřihané v řízném tempu, zahrané úsporně s citem pro drobnokresbu. Učebnicové rodinné drama, které nemá potíže s frázemi a doslovností. Film plný živých postav, příběhů i pulzujících otázek, ke kterým lze zaujmout několik morálních stanovisek. Svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země, o jaký se čeští tvůrci roky marně snaží. (08.07.2011)

Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného. Přísahám na Svatý Korán, že tohle je nejzajímavější a existenciálně nejsilnější sociálně-psychologicko-náboženské drama, které jsem viděl za posledních... za hodně dlouhou dobu. Minimálně za tak dlouhou dobu, která uplynula od té doby, co jsem obrážel festivaly íránského filmu nebo různé menšinové sekce na Febiofestu, takže... za hodně dlouhou dobu. Už kdysi dávno mě v íránských filmech překvapovala hodně otevřeně zobrazovaná (a překvapivě vyspělá) emancipace žen, kontrast teokracie a sekularismu, téma sebevraždy a podobně, takže si nemyslím, že by film íránskou (nebo aspoň íránskou městskou) realitu nějak schválně propagandisticky vylepšoval. Peršani zkrátka nejsou Arabové, je to indoevropský národ s dvouapůltisíciletou civilizací a vyspělou kulturní tradicí, kterou islám (ve své primitivní podobě v posledních desetiletích) naštěstí nedokázal úplně zmrvit. Každý kdo tam byl mi to potvrzuje, a já se o tom hodlám někdy brzy přesvědčit na vlastní oči i kůži. Jen s tím věkem "malé" Terme tvůrci filmu trochu přestřelili, respektive nedostřelili - mělo jí prý táhnout na jedenáct, pro jistotu jsem to ověřoval i v titulcích anglických a německých... (02.02.2014)

Asghar Farhadi svoje postavy očividně moc nemiluje, když je staví před zcela neřešitelné osudové volby. Je jasné, že ať už se v jednotlivých situacích rozhodnou jakkoliv, vždy někomu ublíží. Hlavní postavy řeší, zda se rozvést, či ne, dcera volí mezi matkou a otcem, vedlejší postavy mezi mateřskou a prací či lhaním a pravdou. Je toho spousta. Od klasické tragédie, která vychází z rozporu mezi dobrem a zlem, se tak přesunujeme k moderní tragédii, v níž spolu bojuje dobro s dobrem, což ale neznamená, že by se síla utrpení zúčastněných postav nějak oslabovala. V podstatě se nám tu opakuje schéma Nolanova Temného rytíře, kde Joker mistrně navozoval situace, v níž musí postava volit, ovšem každé rozhodnutí vede k neúspěchu: když se Batman odmaskuje, Gotham bude bezbranný, ale když se neodmaskuje, Joker každý den někoho zabije a Batman za to bude nepřímo zodpovědný. Když zachrání Batman Denta, zemře Rachel, když Rachel, zemře Dent. Volit musí také Gordon i Dent, a opět v duchu tzv. „no-win situation“, známé ze šachové hantýrky jako „nevýhoda tahu“, což je termín označující pozici, při níž je pro hráče nevýhodné, že musí táhnout, a nejlepší by bylo prostě nedělat nic. Asghar Farhadi se nám jinými slovy snaží naznačit, že pokud chceme zažít stejné dobrodružství jako postavy z amerických filmů o Batmanovi, nemusíme jezdit do lunaparku nebo Disneylandu, ale stačí si rezervovat letenky do Íránu. Anebo si dát šachy. (28.04.2012)