Štyridsaťštyri

Film Štyridsaťštyri je plnohodnotnou vojnovou drámou vykúkajúcou spoza zastaralej konzervatívnej kinematografie, kde herci používali typické divadelné výrazové prostriedky a kde hudba sa ešte len učila významovo vsádzať. Bielik dokázal svoj talent v spolupráci s Lukešom. Prinútil hercov hrať až na maximum a zároveň sa natoľko vyhýbať patetickosti, ktorá bola natoľko typická pre slovenské filmy. Blaškovič, Filčík, Sarvaš a hlavne už vtedy vynikajúci Mistrík a jeho nezabudnuteľná subtílna fyziognómia sú ozdobou slovenského herectva. Na vtedajšiu dobu efektívne bojové scény, subtílna hudba a nezabudnuteľné emočné scény. Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! Prvý, druhý, tretí vystúpiť! ... (27.06.2012)

Nezdieľam až toľko nadšenia ako kolegovia. Námet je super, som rád, že som sa z tohto filmu mohol niečomu z našej histórie priučiť. Čosi som si naštudoval a musím uznať, že Paľo Bielik sa odklonil, resp. samotnú vzburu nám podal skratkovito. Mrzí ma keď z nosnej časti obsahu filmu mu autori akoby narýchlo venujú max. 10 minút. Bielik sa dosť venoval tomu čo predchádzalo vzbure, čo chcem pochváliť, lebo nám pekne predstavil hlavných protagonistov aj ich rodinné či vzťahové väzby. Burcovanie vojakov zo strany hlavnej postavy Viktora mi však pripomínalo sčasti komunistickú agendu - oni sú tí zlí a keď sa spojíme, tak pánov pošleme do kelu, v jednote je sila a podobné heslá, ono dosť tomuto dojmu dopomáha i štylizácia a kamera... Bielik bol v iných filmoch pre niekoho niekedy viac na hrane, v tomto kúsku to zase mne viac vadilo či vyrušovalo. Hercov si vybral vhodných, nad ktorými sa skvel v menšej role záporák Ctibor Filčík. (13.11.2018)

Paľo Bielik je nejtalentovanějším slovenským režisérem hraného filmu v poválečném Československu. V jeho filmech se objevují silné nacionální motivy, dá se říct, že zrcadlí jeho národní hrdost. Právě toto jeho přesvědčení dodává jeho dílu punc poctivosti. Nezapře Plickovu školu, osobně se domnívám, že pokukoval hodně po ruské kinematografii, odkud převzal ducha hrdinství, silnou dramatizaci až patetičnost. Na celkovém vyznění to ale spíše přidává nežli ubírá. Příběh se rozebírá pomaleji, aby v druhé půli nabral na tempu. Pokud mě paměť neklame, jde o první slovenský film zasazený do první světové války. (29.11.2016)

Tento film jsem kdysi dávno viděl v televizi jako kluk, pak ještě párkrát, ale dodnes si pamatuji, jakým dojmem na mne zapůsobil. Kragujevacká vzpoura trenčínského pěšího pluku v Kragujevaci byla jedním ze tří významných protirakouských vystoupení našich vojáků vedle Rumburku a boky Kotorské. Těžko hodnotit autentičnost děje, ale filmové zpracování P. Bielika bylo jedním z největších počinů slovenské kinematografie. Snad jen dvě maličkosti mi nedovolily dát plný počet hvězdiček. Nebylo zřejmé, jak se Viktor dostal z ruského lazaretu přes frontu domů, a to, jak jej pak našla jeho manželka v lazaretu rakouském. (12.11.2023)

Silný protiválečný film, současně přímočarý (soustředěný na rozmanité vztahy mezi postavami, jejichž bohatství a pestrost jako by zpřítomňovala celý svět) i citlivě komponovaný z přítomných chvil i ze vzpomínek, jimiž na bojiště vstupují životní osudy těch – neméně ohrožených – v zázemí, předjímá ještě komplexnější a soudržnější výpověď o málo mladšího Fričova snímku Hvězda zvaná Pelyněk. Ústřední hrdina, člověk věrně zamilovaný do života, neochotný přizpůsobit se ani militaristické mentalitě licoměrného rakouského důstojnictva, krutých to zrůd, ani těch, kteří z války profitují, se plně vydává ve víře v svobodu svou i svých bližních. Méně odhodlaní, jinošští jsou jeho druhové, ale ani oni nezaostávají, když je třeba nastavit hruď či tvář nebo se chopit zbraně. Jejich společná cesta – to jsou jiné dějiny první světové války, než jaké by psali oficíři, dějiny odhalující zlo v samé podstatě války. V dnešní době, která se se slepým nadšením násilí otevírá, by se měl každý s podobnými kapitolami historie dvacátého století seznámit. (08.02.2024)