Kto odchádza v daždi...

Tematizácia spätosti človeka s pôdou. Bez ohľadu na to, či na nej slúžil alebo ju vlastnil. Do toho nenápadne vložená propagácia kolektívneho vlastníctva ako osloboditeľa od večného bremena, od hrdlačenia, od závislosti na počasí. Charaktery psychologicky vierohodnejšie než v agitkách z 50. rokov, ale napriek tomu, že príbeh je skôr drámou citov a potlačovaných vášní, kdesi spopod toho vylieza poznanie, že samostatne hospodáriaci sedliaci sú maximálni hajzli, čo spoločnému dobru bránia, funkcionárov obce napádajú, s manželkami cudzieho spávajú. Ideologicky sa s východiskom filmu, týkajúcim sa nemožnosti vlastnenia niečoho, čo je dané charakterom planéty - čiže pôdy a pozemkov plus mínus stotožňujem, no forma, ktorá v skutočnosti oslavuje štátny kapitalizmus - teda to, čo v ČSSR bolo v rokoch 1947 -1989, mi je bytostne odporná. (22.10.2012)

Sociální drama jako řemen. Násilné manželství bez lásky jako prostředek k získaní statku (a s tím pokud možno vylepšení existenčních důvodů) je zde plné tísně už během svatebního průvodu, plného deště. Zatímco na pozadí se neodvratě blíží únor 1948 plný divokých společenských změn, které pro někoho (i skrze zestátněnou půdu) můžou znamenat lepší časy, jiným vynesou obrovskou životní prohru. Tyhle náměty o osudech lidí na pozadí společenské či historické situace uměl Martin Hollý točit vždycky! Zde se mu povedlo naplno mne vtáhnout do dění už v samotném úvodu během počátečního seznámení se s postavou mrzutého bezzemka (výborný Gustáv Valach) a skoro až poetickou scénou se skupinou bývalých statkářů jdoucích v davu na kolech. Jako vždy famózní hudba Zdeňka Lišky dodává tísnivé atmosféře ty správné grády a já prohlížím všechno, co by objektivní kritik zde zřejmě neponechal bez výtky (ideový námět s účelovým poselstvím na objednávku režimu). Jak je u pana režiséra zvykem, i zde politika stojí spíše v úzadí, přičemž Hollého přístup dal vzniknout zejména působivému předvedení komorního příběhu o lidech ve věsnici za nelehkých časů. 90% (07.04.2020)

M.Hollý sklame málokedy, ale tu musím dať priemer, pretože film síce ponúka zaujímavý príbeh, ale chcelo by to viac vyostriť situáciu medzi dvoma znepriatelenými stranami. Gustáv Valach je skvelý, takéto chlapské typy mu vždy sedeli. Krehké manželstvo z donútenia medzi Vášaryovou a českým herecom I. Vyskočilom bolo najsilnejším článkom filmu a právom dostalo najviac priestoru. Škoda, že to ostatné nedokázalo film posunúť kvalitatívne o niečo vyššie. Š. Kvietik netradične vo vedľajšej úlohe. Takých on veľa nemal. 60%. (28.10.2012)

Tematika ako kolektivizacia v byvalom CSR ma neskutocne zaujima, ale za najlepsi film s touto tematikou stale povazujem Vsichni Dobri Rodaci Vojtecha Jasneho. Reziser Martin Obleceny /Medena Veza/ je v tomto pripade len za rutinera, ktory rozhodne nema na Jasneho vysiny kultoveho filmu Vsichni Dobri Rodaci. Kvietik je len herecky priemer, a ma rad roly tvrdych chlapov /to je fajn, ale ja chcem aj herecke koncerty/, jediny, kto tu vie hrat, je len Emilia Vasaryova. Skoda, takto premrhat dobru tematiku. 30 % (10.12.2013)

Film z období po druhé světové válce, kdy byla provedena pozemková reforma a půda se sebrala sedlákům a rozdala chudině. Z toho vyplývá první spor ve filmu. Druhý je v tom, že po nových sedlácích chtěl stát kontingenty, tj. podíly z úrody, obilí, vejce, maso. A to bez ohledu na počasí a na schopnosti nových sedláků. Třetí a závěrečný spor ve filmu je o tom, že se plíživě začínalo novým sedlákům půdu zase brát a nutit je jít do družstev. (07.06.2020)