Lorax

Lorax je celkem fajnová aktivistická pohádka, která v některých ohledech připomíná jiné novodobé pohádky, jako třeba padáním do propastí s nejistým koncem a plno nástrah, ze kterých se pokaždé vybruslí, a která se snaží zaujmout spoustou vtipných momentek. Bohužel já mám strašně nerad, když se někde zpívá a tady se zpívalo docela často, hned od začátku a u toho se prostě nudím, protože to je vlastně o ničem a jen se honí čas. Kde jsou ty časy krásných příběhů alá Karkulka, nebo Shěnurka, kterými nás krmili téměř každou noc? Z tohodle děcka zblbnou hodně rychle. Už asi došly nápady, tak se vymýšlí zvláštní kravinky, které malí jedinci nepochopí a má jen dítě odklidit na hodinku pryč, aby si rodič odpočinul. (15.08.2012)

Hmmm ... jak se zdá, je DALEKO snazší zachraňovat svět imaginární nežli svět skutečný. Protože v reálu ekosystém rozhodně nespasí JEDINÝ efektní čin, vtělený do zábavné adrenalinové jízdy, po jejímž úspěšném završení můžete být opět free a happy. Tudíž mám určité pochybnosti jak o snímku samotném, tak i o jeho výchovném působení nejen na potenciální budoucí ekology, ale prakticky na všechny, kdož budou jednoho krásného - ale ne až tak vzdáleného dne ovlivňovat kvalitu prostředí, v němž budeme žít ... svým profesním i osobním přístupem. (09.11.2018)

Mno, celkem dost nuda.. Osvěta pro nejmenší z hlediska ekologie, která se věnuje zejména úzkému tématu kácení stromů a podobným "oborům" jako je znečištění a nedostatek čerstvého vzduchu.. Zvířátka se mi líbila a zazněla tu chytlavá (hlavně teda veselá) až muzikálová muzika.. Nějak si neumím představit, že by ten vousatej oranžovej pidižvík měl přesvědčit děti, aby třídily odpad (stromy asi ve věku cílovky kácet nebudou).. (29.05.2013)

Šrapnel vypálený z tábora Udržitelného rozvoje do zákopů Neviditelné ruky trhu. Místy docela přesvědčivý, místy dětinsky zjednodušující až odpudivě demagogický, tak či onak hodně originální v tom, jak pracuje s dobovou estetikou nevkusu a snaží se ji obrátit proti „nepříteli“. Pokud se v ní tedy zrovna sám po pás nebrodí. V jistých momentech (krom nejhumpoláčtějších ekoagitačních pasáží především písňové vstupy, jejichž strašlivá hudební jalovost je v češtině ještě umocněna rutinními reklamně-textařskými rýmovánkami a bárbínovsky nanicovatým pěveckým dabingem) jsem měl chuť zalézt pod sedadlo a nebýt, aby mi o chvíli později začaly připadat jako součást jakési rafinované poloparodické hry. Cvrčkové se bavili – ten menší (9) se mohl uřehtat a evidentně ho to hodně dostalo emocionálně, ta větší (11) projevovala uspokojení spíše intelektuální. Táta velmi váhal mezi třemi a čtyřmi, hlavně s ohledem na odvahu až drzost otravovat děti s nepokrytým moralizováním, ambivalentní povahou jednoho z hlavních hrdinů a poměrně složitou vyprávěcí strukturou a schopnost udržet přitom jejich pozornost a zájem, a taky kvůli dokonale ulítlému zpracování, ať už bylo to balancování na hraně kýče a metakýče záměrné nebo vzniklo kouzlem nechtěného. Řekněme chlup pod ***1/2. (13.05.2012)

Bídný animák. A to mám přitom kreslené filmy hodně rád. Lorax se ale dost nepovedl. Děj byl okopírovaný ze sta jiných filmů, takže člověk přesně věděl co se kdy stane a jak to všechno skončí. Něco takového bych možná ještě odpustil, ale k tomu to bylo velmi nevtipné a navíc ošklivě naanimované, takže nakonec podprůměr. 35% (16.02.2017)