Černý kůň

Po celý čas som mal z toho viacmenej dobrý pocit, keďže takéto príbehy ovplyvnené depresiou, zúfalými rozhodnutiami a naivitou vedia roztočiť naozaj dobrú zápletku. No ten záver, ktorý balansoval na hrane predstáv a reality ma tak trochu znechutil, teda nielen trochu, ale dosť. Pritom takéto neurčité vsuvky mi vo filmoch vadiť nezvyknú, no v tomto prípade to výrazne poškodilo môj celkový dojem. Vlastne ani neviem čo si o tom celom mám myslieť. A v tomto scenári mi aj ten čierny humor prišiel trochu zbytočný, radšej by som bol keby to bolo koncipované ako čistá dráma s tragickými okolnosťami. (21.12.2014)

Další divnej film o divnejch lidech od Todda Solondze. Hlavní hrdina je sice dobrej pošuk a ze začátku mě ty jeho snahy sbalit Selmu Blair docela bavily, ale postupně se to nějak začne potácet od ničeho k ničemu. Navíc jsem se chvílema moc neorientoval v tom, co je vlastně skutečnost a co jsou nějaký sny nebo představy. Pro mě zatim asi nejslabší Solondzův film. 60% (14.03.2014)

Ať si je poselství filmu jaké chce, tenhle film je opravdu špatně natočený. Nemluvě o scénách, kdy je logo obchodního řetězce (vypínající se snad přes půlku celého plátna) rozmazáno jako v nějakém narychlo připraveném televizním zpravodajství. Atmosféru pak trefně doplňuje pár odpudivých popových songů a ne zrovna charismatický hlavní představitel. 47. MFF KV. 2/10 (06.07.2012)

Tak asi nelhali. Ti, co Černého koně „obvinili“ z toho, že je Solondzovým vůbec „nejnormálnějším“ filmem (ne že bych zatím mohl tolik srovnávat). Není to ovšem výtka, protože hlavní hrdina snímku Abe je tak obyčejným, průměrným, nepřitažlivým, neperspektivním, neschopným a zoufalým (doplňte si další přívlastky) looserem, že byste se vůbec nedivili, kdybyste vyšli do ulic a hned první člověk by byl jeho dvojníkem. A právě fakt, že na rozdíl od jiných režisérových postav nemá nějaké speciální úchylky, napomáhá tomu, že si k němu divák mnohem snáz hledá cestu (nebo alespoň u mě to tak bylo) a může mu fandit (i přes to, že si uvědomuje Abeovu vinu za jeho stav; ale tím spíš, protože si do něj může částečně projektovat sám sebe). Film je zároveň velmi vtipný a ještě víc smutný; tato kombinace však dobře funguje a publikum je naladěno téměř pořád na stejné vlně. A pomáhají tomu i písničky, maximálně trefné. Možná mi jenom lehce vadilo, že jsem se postupně začal ztrácet v tom, co je vlastně jeho sen/představa a naproti tomu realita (těžko někoho litovat nebo naopak soudit, když nevíte, co vlastně skutečně prožívá). Hodnotím každopádně solidními 4* (a těším se na další filmové setkání s režisérem). (04.08.2014)

Příběh supefreaka. Solondz dává. Ze začátku hodně našlápne a namlsá, aby nás v půlce začal roztáčet snovými rovinami a vytuňěnými interiéry, do kterých jsou vymodelovaní herci jako Chris Walken. Funguje to tak napůl, protože si v některých momentech říkáte, že vlastně nejde o nic jiného, než o tresť amerického nezávislého léta a všechny tyhle vnitřní démony, popkulturní odkazy a herecké ikony už mate dávno filmově vyřešené. (03.07.2012)