Liberace!

V hlavní roli naprosto famózní, geniální a odzbrojující Michael Douglas coby slavný, extravagantní a homosexuální pianista, který si začne s o mnoho let mladším milencem (vynikající Matt Damon). Bravurně natočené, super vizuál, vynikající make-up, skvělý gay humor. Ke konci trochu slabší, nicméně Soderbergh by měl pro HBO rozhodně natáčet dál, protože tohle je kvalitka. (06.07.2013)

Soderbergh se loučí asi v té nejlepší formě. Po ultranudném Zátahu a Magic Mikeovi, totiž přišel s kombem Vedlejší účinky/Liberace, kterými si u mě zase napravil reputaci. Vizuálně vypiplaná záležitost, na níž mě nejvíce bavily asi ty vtipnější scény, kdy Damon s Douglasem seděli vyžraný na gauči a podstupovali různé operace. Soderberghova režie je neselhávající a Douglas už podobné herecké nakopnutí potřeboval jako sůl. Jen škoda, že stejně jako většina životopisných kousků, mě to nechalo po emocionální stránce vlastně úplně chladným a kratší stopáž by tomu také neublížila. (02.08.2013)

Škoda přeškoda, že to oficiálně byl "jen" televizní film - když to stačilo na Glóbus, mohl z toho být i Oscar. Takhle to splnilo účel aspoň v tom, že si Michael Douglas může říct, že nedostal všechny svoje "velké" ceny jenom za jednu roli;) Steven Soderbergh dal dohromady fascinující příběh o tom, jak moc bylo ve Státech možné vypadat a chovat se jako ten nejcukrkandlovitější z okázalých gayů, cpát to veřejnosti do všech pomyslných tělních otvorů, a být jí považován za chudáčka, který jen nenašel tu pravou:) Jestli je jen polovina filmu pravdivá, tak byl Liberace vedle velkého hudebního talentu a ještě většího showmanshipu slušně komplikovaná osobnost. Film naštěstí komplikovaný není - vychází z autobiografie Scotta Thorstona, a vypráví hlavně příběh mladíka, který sám nebyl dokonalý (kdo v jeho věku byl), nechal se zblbnout, a pak se nestačil divit. Nedá se tedy říct, že by to byl životopisný film o Liberacem - jeho hlavním hrdinou je Damonův "Liberaceho syn", a pokrývá jen období mezi tím, kdy se potkali, a Liberaceho smrtí v roce 1987. A pokud jde o kontroverzní obsah, Van Santův Milk byl daleko (DALEKO) explicitnější. Zhodnotit to můžu jen tak, že ty necelé dvě hodiny docela slušně utekly, jsem rád, že jsem film viděl, ale víckrát to v plánu nemám. Adekvátnější než osmdesátka by asi bylo 70%, ale na druhou stranu, který televizní film s tímhle snese srovnání? Takže asi budu pozitivní a zůstanu u 80%. (12.11.2016)

Z tématického hlediska jsem nad filmem dlouho vahál. Nic proti nikomu, ale u filmu kde je v libovolné míře homo obsah se bojím samoučelně vyhrocených scén s cílem "šokovat" za každou cenu. Na film mě nakonec nalákala jména, jednak to režisérské, ale především jména hlavních představitelů a musím říct, že právě herecké výkony Michaela s Mattem dělaj z filmu klenotnickou záležitost. Film je naštěstí ušetřen homosexuální explicitnosti a soustředí se čistě na divákovo emoce, ale ty by se nepodařilo vytěžit v takové míře , kdyby hlavní postavy nebyly kvalitně zahrány. Samotný příběh je tady zcela podřízen vztahou a povahám hlavních hrdinů a své si řekne až v podobě krásně smutnýho konce. Před Michaelem a Mattem klobouk dolů, před scénaristou klobouk zpátky nahoru. (08.05.2014)

Silná káva. Velmi silná. Tohle je pro mě neskutečně silná káva. Od začátku filmu až do jeho konce jsem pociťovala žaludeční nevolnost a měla problém udržet ve svých útrobách s chutí polknutou večeři. Moje vnitřnosti si hrály „na babu“ a měnily zcela libovolně místa. Nadšení z hereckých výkonů se mísilo se znechucením z viděného. Jsem totiž do morku kostí přesvědčená o tom, že tohle patří za zavřené dveře, do osobních záležitostí, prostě – do soukromí. A vážně nevím, jestli budu blinkat nebo zatleskám představitelům hlavních rolí. Možná zvládnu obojí nad bílou keramikou. (04.05.2014)