Teremin

Nádhera, takhle by mělo vypadat skutečně dokonalé činoherní představení. Hrají tam moji tři velcí oblíbenci Trojan, Novotný a Vilhelmová a navíc to napsal a režiroval Zelenka, kterej už nejednou dokázal, jak je to mimořádně talentovanej kluk ušatej. Mimořádně na mě zapůsobil taky herec Jiří Bábek, kterýho jsem doposud neznal. Je to drama se vším všudy, ale komediální prvky jsou do něj zasazeny tak geniálně, že jsem se občas od srdce zasmál. Neobyčejný Tereminův příběh je navíc tak neskutečně poutavý a silný, že nemůžu dát jinak než 5*. (02.05.2012)

Když Petr Zelenka s jemnocitem sobě vlastním nenatáčí volební klipy a nepřemlouvá bábu a dědka, nýbrž se věnuje tomu, co opravdu umí, je z toho dílko radost pohledět. Stejně jako Příběhy obyčejného šílenství je i Teremin vícevrstevná inteligentní hříčka o geniálním vynálezci, jehož osobou a životem nešetrně smýkají velké dějiny a velcí potentáti. Tragikomedie o muži, který chrlil jeden vynález za druhým, aby mohl sám přežít a oddálit konec svých blízkých. Jára Cimrman po sovětském způsobu a v dravém prostředí amerického kapitalismu, navíc ve výtečném obsazení Ivana Trojana. Celkový dojem: 80 %. (20.04.2011)

Příliš moc humorné, často o věcech, o kterých bych si vtipkovat nedovolil. Snaha zalíbit se mainstreamovému rockovému publiku (které si o sobě myslí, jak je "progresivní") vede k nesmyslu dělat z experimentální vážné hudby (ale i konzervativnější - Martinů pro teremin též psal) jakýsí "vyšší" rock, což mě vysloveně iritovalo. (31.03.2011)

To je detektor lži, chtěl jsem ho už zkonstruovat dávno, ale v Rusku není dost součástek........ ......................................................................................................................................................................................Lev Sergejevič Těrmen (Лев Сергеевич Термен; 15. srpna 1896 Sankt-Petěrburg – 3. listopadu 1993 Moskva) byl ruský fyzik a vynálezce. V západní Evropě a Spojených státech byl znám jako Leo Sergejewitsch Thèremin. Vystudoval fyziku a také hru na violoncello. Vojenskou službu absolvoval jako podporučík Radiotechnického pluku, po bolševickém převratu se stal náčelníkem Carskoselské radiostanice. V roce 1920 přešel do laboratoře profesora Ioffeho ve Fyzikálně-technickém ústavu. Tam si povšiml, že kapacita lidského těla může ovlivňovat frekvenci elektronkového oscilátoru. S využitím tohoto jevu zkonstruoval monofonní hudební nástroj, který nazval etherphone a pro který se později ujalo označení theremin či též termenvox. Ve 20. letech svůj nástroj předváděl v Sovětském svazu a dalších evropských zemích. V roce 1928 odešel do USA, kde se věnoval vývoji elektronických hudebních nástrojů i dalších přístrojů a dle některých zdrojů i vyzvědačské činnosti[zdroj?]. V roce 1938 se vrátil zpět do Sovětského svazu (podle některých zdrojů se jednalo o únos agenty NKVD[zdroj?]) a krátce poté byl oficiálně zatčen, uvězněn v Butyrské věznici a obviněn z účasti na vraždě Kirova. Na krátký čas se ocitl v gulagu na Kolymě, ale po zjištění jeho schopností si jej k sobě v roce 1940 vyžádal A. N. Tupolev, působící v té době v Omsku. Zde také vyvinul odposlechové zařízení Buran, tajně nainstalované na velvyslanectví USA v Moskvě. Za jeho vývoj mu sovětská vláda jako jedinému odsouzenému vězni udělila Stalinovu cenu prvního stupně. V roce 1946 požádal o penzi a až do svého úmrtí v roce 1993 pracoval v MGU jako mechanik v laboratoři akustiky. Zemřel v Moskvě v roce 1993. (31.08.2011)

"Přístroje se nemění, mění se jen jejich využití." Dojem ze stoprocentního výkonu Ivana Trojana, který se perfektně doplňoval se všemi ostatními, mi chvílemi kazil jen Zelenkův scénář. Nemám nic proti tragikomediím, ale v Tereminovi mi vadila jakási Zelenkova obava z toho, hrát příliš dlouho na vážnou notu. Představení pak vypadalo tak, že každou dramatickou scénu musel hned vyvážit nějaký (často i laciný) vtip určený jen k tomu aby se diváci zase alespoň usmívali. A to byla obzvlášť v závěrečné půlhodině obrovská škoda. Jinak nemám výhrady. Ani stopáž nevadila. (02.09.2011)