Nespoutaný Django

Dámy a pánové, toho, kdo vynesl scénář plánovaného Tarantinova filmu The Hateful Eight by se zasloužilo pověsit do kůlny, pěkně za obě nohy, hlavou dolů a zakroužit nad jeho mávátkem rozžhaveným nožíkem. Štve mě, že jsme možná přišli o další nálož skvělého tarantinovského rukopisu. Co napsat k Djangovi? Já fakt nevím ... jsem tak nadšená, že nemám tušení kde začít. Kdybych to měla popsat jedním slovem, tak snad - dokonalost - Nesl se celý ve westernovém stylu s koncem tradičním a nadsazeným, bez kterého by nebyl dokonalý v duchu na jaký jsme u Tarantina zvyklí, to znamená řežba a krev stříkající po hektolitrech. Film zároveň září skvělým výběrem hereckých es. Tak třeba Leonardo, zraje jak prvotřídní víno na přísně střežených vinicích ... když sudičky malému Leovi nad kolébkou chtěly natřepat z plátěného pytlíku trochu toho talentu, tak jim zmíněný pytlík zjevně vypad z ruky a celý jeho obsah se na něj vysypal. Na takového Magnuska například se díky tomu vůbec nedostalo! Hudba v Djangovi je další bezkonkurenční skvost - namátkou třeba. Takže ... Quentine, nedej se a natoč pro nás další neméně brilantní pecku. (15.02.2014)

[Komentář plný spoilerů a možná i něčeho dalšího, ale to už nechám na vzdělaném čtenáři, aby to odhalil] Tarantino nikdy nepatřil k mým oblíbeným režisérům, náš vztah byl spíše neutrální. Ani od Odpoutaného Djanga jsem nečekal nic jiného, než dobrou a krvavou, leč povrchní zábavu. A té jsem také bohatě dostal, je vidět, že Tarantino už moc dobře ví, co jeho fanoušci chtějí a tenhle kousek jim natočil přesně podle jejich přání. Ale tentokrát je tu mimo obvyklou zábavu i něco víc, něco hlubšího, poselství, myšlenka. Je nasnadě už samotným tématem a prostředím, ve kterém se příběh odehrává, že ústředním motivem pro nějaký myšlenkový přesah se zde nabízí otázka otroctví a rozdílů mezi rasami. Tarantino se této možnosti chopil a dosáhl ve svém snímku velice kontroverzního vyznění – film jasně zastává myšlenku otroctví a ilustruje chybu, kterou bylo jeho zrušení. Jednotlivé indicie se nám nabízí od první scény, kdy několik otroků získá svobodu a místo, aby pomohli svému zraněnému bílému bližnímu, raději jej chladnokrevně zabijí. Ale nejdůležitější je samotná postava Djanga, Odpoutaného Djanga, černocha, který zdánlivě získá svobodu od lovce lidí, který je původem z Německa (!). Němec sice nabídne svému černému příteli svobodu, ale ten na volnost není zvyklý (a podle dalších scén ani přizpůsobilý) a stává se Němcovou loutkou sestrojenou k zabíjení (Django: „Mam zabíjet bílý a dostávat za to peníze? Může se mi taková práce nelíbit?“). Další průběh filmu už jen celou pointu vybrušuje (otázky frenologie – paradoxní je však smrt jejich vzdělaného zastánce z rukou německého lovce lidí, ale zde se zřejmě nejedná o otázku ideologickou, jako spíše ilustraci faktu, že Němci prostě neumějí prohrávat; dále stojí za zmínku například scéna, ve které Django chladnokrevně zastřelí své bílé osvoboditele apod.). Symbolické je také spojení Odpoutaného Djanga se Shelleyho Odpoutaným Prométheem, ve kterém se poddaný vzepře svému pánu a svrhne jej, čímž Shelley vyslovil své představy o svobodě člověka, Tarantiho jej pak ve svém filmu v zásadě popírá. Ve zkratce: udělit jednomu černochovi svobodu, znamená způsobit smrt desítkám bílých mužů a žen. Jak jsem napsal, vyznění je to vskutku kontroverzní a já se s ním v žádném případě nemohu ztotožnit, ale bohužel je to tam. (15.01.2013)

Zřejmě je to asi hodně častý názor (soudě podle toho jakou kritiku sem si slíznul, když sem ho předtím zmínil na twitteru), ale ono dvakrát dohrávané finále mě osobně moc nebavilo. Je to škoda, od Tarantina bych čekal ještě trochu víc okecávání a napínání, SPOILER! smutný skon Christopha Waltze mě moc nepotěšil, ale jeho herecký výkon ano. Řekněme, že do přibližně 140minuty bych 5 hvězdiček nechal, ale zbytek už považuju trochu za podpásovku. Na druhou stranu se na DJANGO UNCHAINED chci určitě podívat znovu a možná i přehodnotit. Nicméně doporučuji a mimo Waltze si určitě vychutnejte Samuela L. Jacksona, skutečně si nepamatuji kdy naposledy takhle exceloval! (29.01.2013)

Pulp Fiction je maximálny možný kult a scenáristická extratrieda. Dialógy sú zakaždým tak neskonale zábavné, že to vždy musím vidieť minimálne raz za rok. Divoký Django sa snaží, ale jeho ukecanosť nie je ani zďaleka taká zábavná a ja si nespomeniem ani na jeden dialóg, z ktorého by bola hláška čo sa bude citovať v každom kúte sveta. Nie je to ani príliš dobrý western, ani príliš dobrá komédia - je to hybrid na ktorý sa vďaka hercom a hudbe dobre pozerá. (13.01.2013)