Nespoutaný Django

[imdb: 8.7/10] | me: Pokiaľ za niečim stojí Quentin, nedá sa od veľkých očakávaní odosobniť. A ani v tomto prípade to nebolo inak. Po všetkom čo som počul, čítal, ... po všetkých tých nomináciách to ani nešlo. No opäť to vyšlo... opäť tu máme film, ktorý jednoznačne vyčnieva z radu. Quentin si povedal, že sa pozrie negrom na zúbky a výsledkom je questern (quentin+western) z najpopulárnejších čias otroctva, ktorý však útočí na obe strany spôsobom tak štýlovým ako sa na Tarantina patrí. Príbeh, kamera, strih ... všetko je úderné a spolu s extra hereckou triedou (Waltz, DiCaprio, S.L.Jackson klobúk dole) tu zrazu máme film, ktorý nemá problém skrz na skrz prevŕtať všetko čiernobiele o čom sa doteraz filmovo mlčalo. A ak k tomu pridáme kolty, hlášky, násilie ... dostávame film, na ktorý sa čakalo ... a ktorého príchod len potvrdil to o čom sa tu už celý čas hovorilo: Quentin rulezz. ... a hoci sa u mňa rebríček top tarantinoviek nezmenil radím tento film do skupiny s názvom EXTRA. [4.5 *] You niggas gon' understand something about me! I'm worse than any of these white men here! You get the molasses out your ass, and you keep your goddamn eyeballs off me! (21.01.2013)

Americký Jih si vždy zakládal na svém ctihodném rasismu a ve mně tento snímek vyvolal touhu přenést se v čase a zacválat si s černým kumpánem mezi nechápavými zraky otrokářské elity. Nicméně přiznávám, že bych rozhodně nedokázal chránit Djangovi jeho afroamerickou řiť s vtipem doktora Schultze, takže jsem nakonec raději zvolil kino. Byla to dobrá volba, protože různobarevná dvojice lovců lidí byla bezchybná, vážený pan otrokář Candie byl krásně hnusný, jeho věrný slouha Stephen by si zasloužil dlouhý pobyt na nějaké slušně vyhřívané plantáži a kluci z KKK byli prostě jedineční. Takže Quentine, zase jste mne nepotěšil a ani já vás nepotěším. Opět za pět. (17.03.2013)

Ne moc pocta spaghetti westernům, navzdory camea Franca Nera, spíše jen takové protirasistické (chválím) popíchnutí, které v závěru ani nedává moc smyslu. A zážitek se podobá sinusoidě. Dokud se na plátně producíruje Waltz se svým entuziasmem, je to lahoda, která ctí i westernová pravidla. Ale od setkání s DiCapriem jede film kvalitativně sešupem dolů, kdy žánrové pojmenování by nejlépe pasovalo ke slovnímu spojení „typická tarantinovská kecárna“ a kdy moment „zatykače v kapse“ (to je mi náhodička!) je tak lacinou, nelogickou scenáristickou berličkou, že mu to může sežrat jenom naivní divák. Od Tarantina bych čekal leccos, ale takové klišé opravdu ne. A zde prezentované násilí, s hektolitry stříkajícího kečupu, je tak přehnaně přestylizováno (zejména v závěrečném maskaru), že už mě vlastně ani nebaví.__PS: Scéna s ku-klux-klanem asi rozesměje každého, včetně mě. (13.01.2013)

// "Niggas don't walk around here, niggas run!" Hahá. Quentin se zase jednou vytasil s luxusníma hláškama ale tentokrát k tomu přidal i chytrý a napínavý příběh, který - házejte po mně šutry, jak chcete - mi v Basterdech zkrátka chyběl. Tomu filmu opravdu nejde snad nic vytknout, především pokud jste fandové tvůrce a ještě navíc žánru. K tomuto spojení muselo jednou dojít a lépe a za víc ulítlího, přesto velice cool soundtracku to snad ani dopadnout nemohlo. Nejlepší části: jízda KKK, večeře v Candylandu, scény s S. L. Jacksonem ;) // EDIT: po dalším shlédnutí si za těmi pěti stojím, perfektní soundtrack, perfektní dialogy, perfektní scény - po Pulp Fiction Tarantinův nejlepší film. (10.01.2013)

[Komentář plný spoilerů a možná i něčeho dalšího, ale to už nechám na vzdělaném čtenáři, aby to odhalil] Tarantino nikdy nepatřil k mým oblíbeným režisérům, náš vztah byl spíše neutrální. Ani od Odpoutaného Djanga jsem nečekal nic jiného, než dobrou a krvavou, leč povrchní zábavu. A té jsem také bohatě dostal, je vidět, že Tarantino už moc dobře ví, co jeho fanoušci chtějí a tenhle kousek jim natočil přesně podle jejich přání. Ale tentokrát je tu mimo obvyklou zábavu i něco víc, něco hlubšího, poselství, myšlenka. Je nasnadě už samotným tématem a prostředím, ve kterém se příběh odehrává, že ústředním motivem pro nějaký myšlenkový přesah se zde nabízí otázka otroctví a rozdílů mezi rasami. Tarantino se této možnosti chopil a dosáhl ve svém snímku velice kontroverzního vyznění – film jasně zastává myšlenku otroctví a ilustruje chybu, kterou bylo jeho zrušení. Jednotlivé indicie se nám nabízí od první scény, kdy několik otroků získá svobodu a místo, aby pomohli svému zraněnému bílému bližnímu, raději jej chladnokrevně zabijí. Ale nejdůležitější je samotná postava Djanga, Odpoutaného Djanga, černocha, který zdánlivě získá svobodu od lovce lidí, který je původem z Německa (!). Němec sice nabídne svému černému příteli svobodu, ale ten na volnost není zvyklý (a podle dalších scén ani přizpůsobilý) a stává se Němcovou loutkou sestrojenou k zabíjení (Django: „Mam zabíjet bílý a dostávat za to peníze? Může se mi taková práce nelíbit?“). Další průběh filmu už jen celou pointu vybrušuje (otázky frenologie – paradoxní je však smrt jejich vzdělaného zastánce z rukou německého lovce lidí, ale zde se zřejmě nejedná o otázku ideologickou, jako spíše ilustraci faktu, že Němci prostě neumějí prohrávat; dále stojí za zmínku například scéna, ve které Django chladnokrevně zastřelí své bílé osvoboditele apod.). Symbolické je také spojení Odpoutaného Djanga se Shelleyho Odpoutaným Prométheem, ve kterém se poddaný vzepře svému pánu a svrhne jej, čímž Shelley vyslovil své představy o svobodě člověka, Tarantiho jej pak ve svém filmu v zásadě popírá. Ve zkratce: udělit jednomu černochovi svobodu, znamená způsobit smrt desítkám bílých mužů a žen. Jak jsem napsal, vyznění je to vskutku kontroverzní a já se s ním v žádném případě nemohu ztotožnit, ale bohužel je to tam. (15.01.2013)