Až vyjde měsíc

Motiv generační vzpoury předteenagerského (předvýrostkovského) věku v době končící beatnické a rodící se hippiesovské éry je mimořádně zajímavý i svým umístěním geografickým (Nová Anglie, vývojově nejstarší část USA), tak společenským (polovojenské skautské hnutí). Zálesáctví předchozích staletí se prolíná se zbytky prudérie a tradiční výchovy v osobnostech předčasně vyspělých, individualitou mimořádně silných a nadaných dětí. Dílo a jeho aktéři, jejichž reálnost je mimo pochybnost, mají sice v běžném praktickém životě stopový výskyt, ale existují. Dokonce i ve světě zvlášť konzervativního amerického maloměsta, jež je svými hodnotovými orientacemi rubem nablýskané líce obou oceánských supraaglomerací - jak atlantické, tak pacifické. Filmové kvality, o nichž se obsáhle rozepisuje Radek 99, svéráz a působivost MĚSÍCE dále dotvářejí a prohlubují. Příběh, který zaujme vtipem, humorem i hloubkou autorského ponoru, se ke svému prospěchu vymyká převládající úrovni hlavního trendu nejen americké, ale i světové filmové produkce. (16.07.2012)

Od Wesa Andersona jednoznačne milujem Život pod vodou. Dokonca by sa bez problémov dalo povedať, že je to jeden z mojich najobľúbenejších filmov. Spolu s Votrelcom :-) Takže sa snáď dá povedať, že Wesovu filmovú poetiku mám rád. Ale toto mi proste nesedelo. Neviem, či už som sa jeho osobitého štýlu prejedol alebo čo, ale proste palec dole. Ledva som to dopozeral. (14.01.2017)

„Deník oddílového vedoucího, 2. září. První den pátrání po Samovi Shakuskym. Morálka je nízká. Asi proto, že Sam je nejméně oblíbeným skautem v oddílu. S velikým náskokem.“ Další bizarní, divný, vtipný, hravý a nápaditý výlet s panem režisérem, na jehož filmy si už snad (?) začínám pomalu ale jistě zvykat a přicházet jim na chuť. Práce se všemožnými detaily, barvami, dekoracemi a rekvizitami se mi moc líbila (technická a vizuální stránka na jedničku). Stejně tak casting, ostatně užívat si pohromadě takové herce jako jsou Murray, Norton a Willis se člověku nepoštěstí každý den, že. Ovšem myslím, že se podařilo vhodně vybrat i dětské představitele a konkrétně hlavní dvojice mě i přes svoji účelnou mentální „převyspělost“ (na kterou jsem obyčejně ve filmech dost háklivý) slušně bavila, stejně jako všechny ty fóry, ať už záběrové nebo slovní. Paradoxně nejslabší na filmu mi přijde příběh jako takový. Člověk se sice vzhledem k výše vyjmenovanému nudit nestihne, ale já osobně se dějem necítil strhnutý natolik, abych si film dokázal užívat naplno (a scény s bleskem a skákáním přes vodu mi i přes tu nadsázku přišly mimo a zbytečné). Proto to vidím na „pouze“ solidní 4*. „Někdy si dávám listí do vlasů. Ochladí to hlavu.“ – „Dobrý nápad. Možná by taky pomohlo sundat si beranici.“ (20.07.2015)

Chtělo by se mi říct, že v tomto případě je celek bohužel méně, než je součet jeho částí. Wes Anderson si v Moonrise Kingdom vypiplal všechno (všechno, co je vidět očima) do nejmenšího detailu, což je sice pěkné a oceňuju to, ale pod vší tou těžkou přešlechtěnou nádherou se nějak utopilo kouzlo příběhu. Vizuálně pěkné, moc mě bavilo zkoumat jednotlivé scény, všímat si, jak Anderson hýbe kamerou (úvodní titulky!), ale do příběhu jsem se prostě nezažral a emocionálně to na mě nezafungovalo ani trochu. Ony všechny Andersenovy filmy jsou zvláštně odtažité, ale najdou se v nich místa, u nichž je člověk smutný / dojatý ... a tady mi taková místa citelně scházela. Stejně tak andersonovské postavy - všechny jsou (hodně) divné, ale tentokrát mi v nich chyběla jakási životnost, kterou jsem cítil v Lišákovi, Zissouovi a dalších. Tuhle životnost jsem v Moonrise Kingdom viděl snad jen v postavě Billa Murraye (noční postelová scéna), který dostal jen strašně málo prostoru. Bezprostředně po zhlédnutí nenadšených 80 %, ale potřebuje to pár dní uležet. (19.07.2012)

Už jsem si zvykl na to, že Anderson točí filmy věnované pouze určité divácké skupině a že já bych musel být snad trochu na drogách, abych se s jeho fiktivním světem ztotožnil. Ale jak mě Život pod vodou nebo Fantastický pan Lišák vůbec nezaujali, tak Moonrise Kingdom se celkem vydařilo a já se u něj dokázal docela dobře pobavit(a to jsem nebyl na drogách). Významnou roli sehrál hlavně jednoduchý a povedený námět, který v rukou zajímavého režiséra, jakým Anderson bezpochyby je, nabývá mnohem větších myšlenkových a vypravěčských rozměrů, a samozřejmě také excelentní herecké výkony. Hlavně Bruce Willis má zase po delší době pořádnou roli a je radost ho sledovat i v jiné poloze, než jen jako hláškujícího Johna McClanea. Edward Norton je jako skautský vedoucí také jedinečný a na mladou Karu Hayward si budeme muset dát v budoucnu velký pozor. Anderson to tentokráte konečně ustál, a byť se na můj vkus až moc často střídají vynikající momenty s těmi vyloženě slabšími, povedlo se mu stvořit naprosto pohodovou rodinnou oddechovku se skvělými dětskými hrdiny, pro kterou je jedna projekce asi zatraceně málo. 3* a 1/2 (25.11.2012)