Pan Pip

+3* Tento film je velmi vysoce hodnocený u mých spřízněných duší, a proto jsem si ho vlastně pustil. Nemůžu říct, že by si vysokou známku nezasloužil, ale asi musí mít divák na něj náladu. Je to pomalý, komorně laděný a hodně smutný film a ještě když víte, že je to podle skutečného příběhu, tak o to víc je z něj úzko a čpí z něj ta beznaděj. Proto mu nedokážu dát vyšší známku, ale u mě jsou 3 hvězdičky zase docela slušná známka a artový fajnšmekr by si mohl užít. Obsazení je kvalitní, i když jsem si na Hugha musel zvykat a viděl jsem v něm stále Dr.House. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (15.11.2019)

EMOCIONÁLNÍ NÁŘEZ. „Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. Bylo mi líp než předtím, když jsem se vyplakal – cítil jsem víc lítosti, víc jsem si uvědomoval svůj nevděk, měl jsem v sobě víc něžnosti.“ Nelze nic nového dodat, pouze bych se opakovala co je zde už napsáno v předchozích vícehvězdičkových komentářích. Pouze se chci omluvit za své kacířské řeči vůči Česku. Po zhlédnutí Mr. Pipa: nejsi vůbec zasrané, zkorumpované, vše zde dokonale funguje a jsem ráda, že tu žiju. (06.08.2014)

Kolega verbal má bohužel naprostou pravdu, ještě bych dodal, že aspoň čím bylo nakrmit ty prasata. Tohle snad tvůrci nemohli myslet vážně, kostýmní fraška s opravdu opálenými obyvateli, z jejichž bělostných úst znějí ty neotřesnější dabérské hlasy. Ještě někdy uvěřím místnímu hodnocení, až narazím na "dobrej" novej film... (18.01.2017)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film ve kterém se prolíná život obyvatel Papuy: Nové Guiney, v politicky velmi nestabilní a konfliktní zemi s románem Charlese Dickense Nadějné vyhlídky.Laurie je zde opět nesmírně charismatický jeho úlohou je zžívat se s místními domorodci, učit je a poznávat moderní svět a kulturu, četbou již zmiňovaného románu. Víra, kultura, válčení, metaforizmus a svým způsobem poetika, toť společným jmenovatelem tohoto silného dramatu. (02.05.2015)

Naordinovat Papuáncům – Novým Guineanům rozbor díla Karla Ocasníka, to je něco jako učit lidojedy, že se neohlodaná holení kost nežere rukama, nýbrž je po malých soustech okrajuje stejkovým příborem a vzít to do pracek je přípustné výhradně jen v případě, je li na menu nějaká slepice. Podivně traumatizovaný Haus, co má za manželku horskou gorilu, však nedbá, a nic netušící divák má tak velmi Nadějné vyhlídky, že se u toho buď ukouše nudou nebo umlátí smíchy při pohledu na zasněné kanibaly hrající si ve viktoriánských kostýmech na indoevropské čajochlemty. Guerille „knihomolských“ goril s kalašnikovy je pak kapku obtížné vysvětlit, že Pyp není rebelský špión, ale jen zplodina Ocasníkova nesporného talentu, aniž by se to po hodině a něco žvanivé literární diskuze s lidoopy o členství v Pykvikově klubu nakonec navíc nezvrhlo v patetický sračkol. (08.08.2014)