Mistr

Tajně jsem doufala, že s příchodem postavy Philipa Seymoura Hoffmana získá film myšlenku a spád, ve skutečnosti však v onom momentu mělo mé utrpení teprve začít. Herecky a režijně nesmírně precizní film, příběhově však o nic hlubší než myšlenky "mistra" Dodda. Ukázka všeho, co nemám ráda na kontinentální filosofii, v nekonečných 137 minutách. (24.11.2012)

PTA je späť a multiplexové zariadenia sa zas raz boja o svoje tržby a právom, nejde totiž ani zďaleka o uspokojivú filmárčinu, ale skôr o ťažko prístupné remeslo kedy sa už nadobro rezignuje na klasický naratív a štruktúra deja sa nesie v kauzálnom stream-of-consciousness štýle. I keď sa zrovna nejedná o náročné gusvansantovské rošády ala "Paranoid Park" a podstata príbehu je rozlišiteľná, tak spôsob storytellingu je nepohodlne nekoherentný a takisto excelentne korešponduje s nejednoznačným vzťahom dvoch výrazných individuii v ktorom labilná, ale za to úprimná povaha Freddieho Quella hľadá útočisko v rukách "priateľského", no bláznovstvá šíriaceho Lancastera "veliteľa" Dodda. Ich kľúčové slovné výmeny sú úderné o sile Thorovho kladiva, vzájomné sympatie/nedorozumenia nepostrádajú emotívnosť, ale ani nevyspytateľnosť a celý pomer je jedna komorná (do hĺbky idúca) psychologická štúdia. Subjektivizácia z pohľadu postáv je teda zrejmá i veľmi účinná, navyše trio Phoenix/Hoffman/Adams predvádza absolutistické výkony hodné náležitého ocenenia a score od Johnyho Greenwooda kde sa to opäť hemží zimomriavkovými orchestrálnymi variáciami (nediegetická otváračka "Able-bodied seaman" ma hneď nechala spomenúť na onoho principiálneho ropného magnáta a prikovala ma k sedačke) či láskavo pokojná kamera Mihai Malaimareho Jr. (fakčilo sa cez 65-70mm šošovky jak za "Bena Hura" čo by snaha o navodenie breath-catching effect - podarilo sa) uvedená do pohybu len vtedy, kedy to naozaj treba (vzdanie holdu snímku "Melvin and Howard" skrz púštnu jazdu je famózne) a bravúrne reprodukujúca drinu s nasvieťovaním, ktoré ku prospechu veci našlo uplatnenie v druhom pláne - no skrátka elektrizujúce. "Master" obhájil posledné Andersonove umelecké tendencie, je vecným pokračovateľom aristokratického eposu "There will be blood" čo by ničiaceho zobrazenia cynického individualizmu a ekonomického šovinizmu (nielen) kapitalistického východu. Nadväzuje naň však cez mierne inú krajinu, krajinu vnútornej dezorientácie, profesórsky skrytej manipulatívnosti a nezodpovedaných otázok. Pachuť po trpkej lekcii ale pretrváva, namiesto jedného hereckého koncertu sa udejú rovno dva a nemálo úsekov svojím minimalistickým tvorením presahov spakruky zabíja. Najcennejší masterpiece sa nekoná (ten už uzrel svetlo sveta v roku 2007), ale PTA aj napriek tomu naznačil, že korunovaný titulom MASTER by mal byť znovu aj v roku 2012 a preto budte u toho, možno sa to stane...aj Vaším privilégiom. (16.11.2012)

Když MISTR běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych měl chuť na něj jít. Když se mi ale teď - po více než dvou letech od české premiéry - dostalo do ruky DVD, neváhal jsem ani chvíli - a dobře jsem udělal. Ten film je naprosto brilantní přehlídka dokonalé filmařiny a neuvěřitelně precizního herectví, které se jen tak nevidí. Teprve po zhlédnutí tohoto filmu mi začalo být líto, že Philip Seymour Hoffman už není mezi námi - jaký to byl herec, bože! V kombinaci s Joaquinem Phoenixem nechali vzniknout scénám, které jsou skoro nevydýchatelné, jak moc intenzivní jsou. I ostatní herci jsou skvělí a celý ten film jsem shledal jako naprosto fascinující a doslova "mistrný" :-) Současně se mi hodilo hlavou, že jsem asi neviděl jiný film, kterému by se tak dokonale podařilo evokovat atmosféru 50. let - kostýmy herců, jejich účesy, dobová auta, interiéry.. vše je neuvěřiteně přesvědčivé a věrohodné. Uff, výjimečný filmový zážitek, který se z hlavy bude dostávat dlouho, Paul Thomas Anderson je naprostý génius. Nedoceněný skvost, pro nějž je 5 hvězd málo. (02.08.2015)

P. T. Anderson nám předkládá zvláštní vztah. Joaquin Phoenix tu hraje ztracence, kterému vidíme do hlavy i do duše. Zato Philip Seymour Hoffman má roli mnohem záhadnější. Kdo je Dodd? Magor se spasitelským syndromem? Dává jeho učení vůbec nějaký smysl? Má pod kontrolou aspoň své ovečky? A jaký je vlastně jeho skutečný vztah k Freddiemu? A pak si do toho ještě zkuste přidat Amy Adams jako jeho manželku, což není žádná puťka na ozdobu, a bude těch otázek ještě víc. A to nejlepší nakonec: odpovědi musejí diváci hledat sami. (Nejen) oscarové nominace naznačují, že je to herecký film. Omyl, všechny trumfy má v ruce scenárista a režisér. (25.07.2015)

Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. !SPOILER! 1) scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem; 2) poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí."; 3) komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik." !KONEC SPOILERU! Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin. (28.11.2013)