Mistr

Sympatický pološílenec a deviant, který je vlastně v nitru jen nenaplněnou láskou zraněný chlapec a Mistr, doktor, jaderný fyzik i filozof, který je v nitru vlastně jen trochu chytřejším a hodnějším vůdcem sekty. Jeden naplní "účel" druhého, otázkou je zda se i jeden stane druhým? Vztah Freddieho a Lancastera je podivuhodný... PTA však raději než o přátelství vypráví o přezvláštních prostředcích jakými spolu ti dva komunikují a způsoby, jimiž se ovlivňují. Z jeho snahy je patrné, že chce působit "divně" a samozřejmě zároveň zajímavě, což se více méně daří. Mistr není zábavný jako Hříšné noci, silný jako Magnolia ani umělecký jako Až na krev, ale i přes svou "prázdnotu" dokáže člověku způsobit zvrhle uspokojivý a intelektuálně laděný zážitek. 7/10 (04.04.2013)

Minule Anderson naznačil cestu kudy hodlá dále kráčet a této cesty se drží ať to stojí co to stojí. Bohužel tentokráte sebou na tento výlet nevzal diváka a to docela u tohoto velikána zamrzí. Mám P. T. Andersona velmi rád, tím více že se v americké kinematografii nachází řežisér, který nezná klišé. Kašle na obvyklé standardy a z herců dokáže vyždímat absolutní maximum. Na oplátku se dá říct, že jeho filmy jsou a budou věčné. Nikdy nezestárnou, protože poctivá filmařina odolá jakémukoliv hlodání času. Zpět k tomuto filmu. Jak jsem již naznačil herci skvělí a netřeba pochybovat o tom že jak Hoffman tak hlavně Phoenix svou rolí žijí. Bohužel zvolené téma není příliš divácky vděčné. Bohužel z mého pohledu je Mistr mistrův nejslabší kousek. 65 % (03.03.2013)

Režisér Paul Thomas Anderson patrí k najosobitejším filmovým tvorcom súčasnej doby. Anderson je zároveň majstrom vo vytváraní atmosféry a v práci s hercami. Ako Joaquin Phoenix, charakterizujúci postavu kŕčov v tvári a "zrútenou" figúrou, tak Philip Seymour Hoffman v kreáciu muža, ktorý je síce záhadný a tak trochu šarlatán, avšak svojim tézam zrejme verí, podávajú životné výkony. Nepochybne sa k nim pridružuje aj božská Amy Adams, ako na prvý pohľad vľúdna, ale v jadre tvrdá a neústupná žena. Anderson film teda natočil a oprel sa predovšetkým o mimoriadne výkony nielen oboch hlavných predstaviteľov, ale aj ostatných hercov, najmä Amy Adams v úlohe majstrovej dominantnej manželky; všetci traja boli ostatne odmenení oscarovými nomináciami. Bohužiaľ skvelí herci a ich výkony nie sú zárukou dobrého snímku. (03.11.2019)

PTA je späť a multiplexové zariadenia sa zas raz boja o svoje tržby a právom, nejde totiž ani zďaleka o uspokojivú filmárčinu, ale skôr o ťažko prístupné remeslo kedy sa už nadobro rezignuje na klasický naratív a štruktúra deja sa nesie v kauzálnom stream-of-consciousness štýle. I keď sa zrovna nejedná o náročné gusvansantovské rošády ala "Paranoid Park" a podstata príbehu je rozlišiteľná, tak spôsob storytellingu je nepohodlne nekoherentný a takisto excelentne korešponduje s nejednoznačným vzťahom dvoch výrazných individuii v ktorom labilná, ale za to úprimná povaha Freddieho Quella hľadá útočisko v rukách "priateľského", no bláznovstvá šíriaceho Lancastera "veliteľa" Dodda. Ich kľúčové slovné výmeny sú úderné o sile Thorovho kladiva, vzájomné sympatie/nedorozumenia nepostrádajú emotívnosť, ale ani nevyspytateľnosť a celý pomer je jedna komorná (do hĺbky idúca) psychologická štúdia. Subjektivizácia z pohľadu postáv je teda zrejmá i veľmi účinná, navyše trio Phoenix/Hoffman/Adams predvádza absolutistické výkony hodné náležitého ocenenia a score od Johnyho Greenwooda kde sa to opäť hemží zimomriavkovými orchestrálnymi variáciami (nediegetická otváračka "Able-bodied seaman" ma hneď nechala spomenúť na onoho principiálneho ropného magnáta a prikovala ma k sedačke) či láskavo pokojná kamera Mihai Malaimareho Jr. (fakčilo sa cez 65-70mm šošovky jak za "Bena Hura" čo by snaha o navodenie breath-catching effect - podarilo sa) uvedená do pohybu len vtedy, kedy to naozaj treba (vzdanie holdu snímku "Melvin and Howard" skrz púštnu jazdu je famózne) a bravúrne reprodukujúca drinu s nasvieťovaním, ktoré ku prospechu veci našlo uplatnenie v druhom pláne - no skrátka elektrizujúce. "Master" obhájil posledné Andersonove umelecké tendencie, je vecným pokračovateľom aristokratického eposu "There will be blood" čo by ničiaceho zobrazenia cynického individualizmu a ekonomického šovinizmu (nielen) kapitalistického východu. Nadväzuje naň však cez mierne inú krajinu, krajinu vnútornej dezorientácie, profesórsky skrytej manipulatívnosti a nezodpovedaných otázok. Pachuť po trpkej lekcii ale pretrváva, namiesto jedného hereckého koncertu sa udejú rovno dva a nemálo úsekov svojím minimalistickým tvorením presahov spakruky zabíja. Najcennejší masterpiece sa nekoná (ten už uzrel svetlo sveta v roku 2007), ale PTA aj napriek tomu naznačil, že korunovaný titulom MASTER by mal byť znovu aj v roku 2012 a preto budte u toho, možno sa to stane...aj Vaším privilégiom. (16.11.2012)

Ó můj drahý, zpívání bylo velmi vítané po tom všem, co mně film předtím udělal. Amy Adams je bestie, už před tímto filmem jsem měla takový pocit (a jak se chová v rozhovorech, když nehraje!), ale teď už definitivně ji nemůžu nikdy přijmout jako představitelku kladné postavy. Zároveň byla nechtěla, aby to vypadalo, že ona na mě udělala největší dojem, jde spíš o to, že o obou úhlavních pánech už jsem si byla jistá, že mají v tělech dábly. Jednotlivé epizody jsou velmi působivě vybudované, ale zřejmě jsem postrádala silnější propojení mezi nimi navzájem. Nebo! je zrovna v tomto případě velmi dobře možné, že jsem to nepostřehla a musím v sobě film nechat uzrát. Protože třeba oblouček mezi dívkou na začátku a dívkou na konci je velmi dojemný a jemný, takže si nedovolím dělat absolutní soudy. (13.05.2016)