Kříž cti

V souvislosti s tímhle válečným filmem mne napadá moudro, které vyřkl snad Fridrich II. Veliký: ,,Kdyby mí vojáci začali přemýšlet, nezůstal by u vojska ani jediný." A přesně o tom je veskrze protiválečné drama norského režiséra Pettera Næsse. Příběh je velmi prostý - svedeni osudovou náhodou musí dvě torza znepřátelených sestřelených posádek, britské a německé, dostát jednoduchému úkolu - přežít v drsné severské krajině. Sami uprostřed kruté zimy, blízko polárního kruhu, v zemi věčného sněhu. To silné ale vetkli tvůrci jinam. Stejně jako v podobně bílém a podobně demýtizačním Stalingradu je porušena zažitá šablona v zobrazování německých vojáků a jejich protivníků, Němci tu nejsou exponováni a vykresleni apriori jako ti špatní a britská posádka jako ta správná strana, tvůrci zvolili neutrální a mnohem objektivnější pohled, potkají se sice dvě znepřátelené strany, ale tváří v tvář se tu střetává především člověk s člověkem, byť podvědomě, alespoň zpočátku, pod tíhou indoktrinace, sahá po zbrani. Jak se ale obě strany vzájemně lépe poznávají (a pomáhá jim v tom zejména fakt, že všichni Němci umí výborně anglicky...což je poněkud zvláštní ,,náhoda", kterou ale snad můžeme tvůrcům odpustit), dochází k překvapivému zjištění - ač oficiálně ve válečném stavu, dá se překvapivě dobře komunikovat. Navíc si severští filmaři neodpustili zajímavou paralelu - i britské impérium lze chápat tak trochu jako historickou analogii Třetí říše, samozřejmě bez stigmatu holocaustu, ale přeci jen v mnoha směrech srovnatelné ve své touze dobýt a ovládnout svět. Působivý, komorní, spíše konverzační a ve svém vyznění velmi silně protiválečně působící film... (06.09.2012)

Armádní velení nemá rádo, když poznáte blíže svého nepřítele. Utužuje to morálku, ale ne tu bojovou.. Comrade proces v horské chatě ve své komornosti zaujme absurditou (příprava na amputaci, měnění rolí na základě držitele zbraní), nicméně přepjatá gesta (Mein Kampf do kamen), nepříliš plastické postavy a blbé kecy Weasleyho nepřipustí nějaký komplexnější zážitek. (29.07.2020)

Nádherná výprava, minimalistické prostředí, uměřená, byť místy ne úplně důsledná režie (vyhrocené scény brzdí dost křečovité změny perspektiv), humanistické drámo staré školy, které říká, že pod uniformou a ideologií jsou kompatibilní lidské duše. Sympaticky tlumené postavy s malými příběhy, trochu zbytečně vyhrocené tezovité dialogy, ale decentně trefená atmosféra lovecké chaty, kde se odehrává malá válka a malý mír. Skromný film, na který se dívá lehce a s potěšením. (01.05.2013)

Ná jásot to není, ale slovní přestřelky v chatě, naschvály a vytahování se, jestli je lepší auto spolehlivé nebo dobře vypadající, něco do sebe mají. Kdo by čekal spíš divadelní nádech, nepochodí, i když výstřelů moc nepadne, krev poteče až moc. Jenom s tou symbolikou to nemusel Petter NspojenéAaEss tolik přehánět. Více v externí recenzi pro kult na začátku května. (18.04.2013)

Když bojujete o přežití v drsné norské přírodě, izolovaní od okolního světa, v jedné chatě s lidmi, které byste měli nenávidět, protože to tak nastavila válka, jenomže vám dochází dřevo na topení a nemáte co jíst.. je najednou to válčení a zabíjení tak absurdní a zbytečné. Takový dojem jsem měla z celého filmu, jakoby se nám snažil říct, že válka je prostě absolutní nesmysl. A já souhlasím. Pěkně se tu mimo to prolnul britský humor a nadsázka s německou posedlostí pravidly. Přestože jsem od počátku sympatizovala s Angličany (jak jinak), v závěru se pravděpodobně nevyhnete i soucitu s "nácky". Na každé straně byli dobří i špatní lidé a tak to bylo, je a bude vždycky. Svět prostě není černobílý. Jinak musím pochválit Ruperta Grinta, i za jeho naučený liverpoolský akcent (asi jsem první, která jej umí ocenit). Vcelku se vyvedl. Herecké výkony v normě, žádný oscarový výkon se nekonal, jak byste asi u sezení a kecání v chatě čekali. Je to určitě sympatické dílo, ale podruhé by mě to dost možná nebavilo. (20.08.2014)