Nenávist

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)

Banda grázlíku z pařížského předměstí, kde je to samej černoch nebo arab. Z počátku si člověk říká, že jsou to prostě hovada, který nevyjdou ani mezi sebou a nic lepšího si nezaslouží. Ať se nimi jedná po dobrém či po zlém, nic lepšího než sprosté a agresivní reakce se nedočkáte. Přesto mě film přesvědčil, že to není jen v nich, je to problém celé společnosti, který se očividně minimálně už přes deset vyřešit nepodařilo ... (10.06.2007)

Normálně reálnej přímej přenos ze života kluků ulice. Vincent Cassel zahrál svou roli tak skvěle, že by se stal u nás na Žižkově kápem nějaké pouliční bandy úplně hravě. Doslova šokující je i nadčasovost téhle drsné jízdy. Vzniknul deset let před tím, než se naplno rozhořely náslinosti na okraji Paříže. Během sledování filmu máte pocit jako kdyby film byl až reakcí na tyto události. Svým tématem a zpracováním naprosto vyjímečný a originální film. (02.07.2007)

Ano, tento film tu lidé moc neznají, ale myslím, že o nic nepřicházejí. Ano, život v pařížské arabskočernošské čtvrti je jistě těžký, ale zase nevím, proč bych se měl dívat na film popisující jeden den v životě několika tamních ztroskotanců, když se v něm zrovna nic extra zásadního nebo aspoň zajímavého neděje. "Kids" byli aspoň vtipní. Tady jsem se zasmál pouze u scény "Je doma Asterix?", která byla v anglických titulcích poněkud zneftipněna nahrazením Asterixe Snoopym. (17.02.2005)

Film dostává docela jiný nádech po smrti dvou chlapců v roce 2005 a následovných násilnostech. Je to pochmutný příběh o nejnižší vrstvě obyvatelstvá z předměstí, které vedou své války se systémem, který není schopen je začlenit adekvátně do společnosti. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. ..... (18.10.2015)