Nenávist

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)

Vydarený obraz parížskych predmestí, odohrávajúci sa v priebehu jedného dňa. Traja mladí kamoši, snažiaci sa vymaniť z neutešeného prostredia. Každý inak. Jeden to skúša cez šport, druhý cez akt pomsty na nenávidenej polícii a tretí sa snaží len zaradiť. Štandardní mladí, snažiaci sa prebiť životom v prostredí, v ktorom sa narodili a vyrastajú. Niečo zmeniť. No osud karty zamieša inak. Pretože násilných akcií pribúda. Polícia je stále násilnejšia a šikanóznejšia. Ulicami sa premávajú neonacistické úderky. Mladým Arabom, černochom i sociálne slabým Francúzom dochádza trpezlivosť. Narodili sa v krajine prosperity a ONI si ju nedokážu a nemôžu plnohodnotne užiť. Stále sú okolím i štátnou mocou považovaní len za trpených potomkov gastarbeiterov. Polícia často jedná z pozície predpokladanej automatickej viny len v dôsledku výzoru, mladí hľadajú až príliš často únik v užívaní chemických drôg, agresívne reakcie sa šíria od jedných k druhým ako infekčná nákaza. 20 rokov od nakrútenia sa veľa nezmenilo. (27.04.2015)

Tyto typy filmů já teda můžu. Královsky jsem se bavila nad touto jednodenní ukázkou života tří pařížských výrostků. Je to natočené s krásnou lehkostí a žádným stresem. Černobílá dodává filmu takovou tu ponurou, nanicovatou atmosféru a za to dávám taky palec nahoru. I přesto, že tento snímek producenti pojali jako drama, ve mně spíš zanechal pozitivní pocity. Spoustě diváků se nezamlouvá jistý, poněkud prázdný scénář, téměř žádné napětí ani děj. Já se ovšem takovým snímkům jednou za čas nebráním. Nenávist je velice dobrá večerní relaxačka, obzvlášť když vám tam neustále poskakuje Vincent Cassel. Za mě velká spokojenost. (11.10.2013)

A teď zkuste mluvit o společnosti blahobytu, neexistujícím rasismu nebo o reformách, které dají kapitalismu lidskou tvář. Ta sedmistatečná metafora je dobrá, ale není pravdivá. Lépe se hodí metafora Slavoje Žižka z Wall Streetu "We all know the classic scene from cartoons. The cat reaches a precipice but it goes on walking, ignoring the fact that there is nothing beneath this ground. Only when it looks down and notices it, it falls down. This is what we are doing here. We are telling the guys there on Wall Street, “Hey, look down!”" Aimova kamera, Kassovitzova režie a (nejen) Casselovo hraní pak z vět dělají obraz a tento obraz je stává skutečností, kterou líčí. Silný emoce, pochopení, nasranost i humor. Svět nepatří nikomu, ale všem. (29.11.2011)

" Vincek " už v roce 1995 dokázal, že roste v jednoho nejzajímavějších herců součastnosti. Sice není tenhle film taková pecka, jako jeho předešlý Náš den přijde, nicméně tohle vše na čtyři hvězdy bohatě stačí. Bloumání tří mladíků, jako by bez cíle je natočeno hodně reálně, dynamicky, ale i beztarostně, jako by se jim snad ani nemohlo nic stát. A ve srovnání s tím, co se děje, nebo dělo dnes, či včera všude v Evropě působí snímek hodně nadčasově. Soužití, mnohdy odlišných kultur, to rozhodně není a asi určitě do budoucna ani nebude jednoduchá věc, což Mathieu dokázal vystihnout s několikaletým předstihem. Možná mu to někdo našeptal, nebo má doma chlapec věšteckou kouli, každopádně klobouk dolů. (22.01.2015)