Almanya - vítejte v Německu

téměř pětihvězdičkový film o konfrontaci německé a turecké mentality a návratu ke svým kořenům. Jako správně natočený film dokáže pobavit, zahřát u srdce a taky dojmout - takže můžu jen doporučit a není důvod víc komentovat. Možná jen, že jsem ho měl vyhlídnutý už dávno a jen jsem čekal na titulky - tudíž moc díky "tkimitkiy" [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.08.2013)

Ano... je pár věcí, které ve filmu miluji. Tady se jich sešlo dokonce víc najednou. Dvě časové linie, bravurně zvládnuté. Palčivé/nepříjemné téma podané s lehkostí. A abych nezapomněla moje oblíbené multi-kulti. Nejspíš sem při hodnocení trochu neobjektivní, má na tom podíl delší pobyt v Mnichově a Norimberku, kde je právě velmi slavná Turecka komunita. Nejde to jinak ale musím dát 5/5, film se také dostal mezi mých top 10. (06.06.2012)

Almanya - vítejte v Německu není špatný film, ale není pro každého. Téma migrace a imigrace je zde podáno úpřímně s nadsázkou a humorem. Podařilo se velmi dobře propojit odlišné generace, které spojuje stejná kultura a tradice. Člověk musí znát odkud pochází, jak hluboké má kořeny, aby věděl, kdo vlastně je a v co má věřit. Komedie je pro mě příliš barvitě vyprávěná, lapidární, na debut celkem povedené, ale autorka postrádá intuici pro délku scén a jejich neustálé opakování. (09.07.2011)

V depresivní přehlídce karlovarské festivalové nabídky konečně něco milého, vtipného a hlavně až do konce veselého, což samo o sobě filmu zajišťuje nadšení publika. Ale chci věřit, že by snímek obstál i za jiných okolností. S nadsázkou vyprávěný příběh turecké rodiny, která přesídlí do Německa a nedorozumnění vyplývající z kulturních odlišností se nesnaží být jakkoli realistické, vyhýbá se jakýmkoli negativním aspektům, ale proč by to měla být chyba. Je to komedie, jejímž cílem je pobavit a možná i zahřát u srdce, a to splňuje měrou vrchovatou. Nejvíc v paměti mi utkvěl synkův panický strach z Ježíše, perfektní fór! (31.08.2011)

Formou více turecká než německá komedie, jejíž vtipnost a příjemnost nezakryje, že se v jádru jedná o případ dobromyslného kýče, jenž může mít hřejivou atmosféru jen díky tomu, že se skutečným problémům turecké menšiny v Německu vyhýbá nebo je (pravda, s humorem) trivializuje. Není pochyb o tom, že Almanya je reakcí na hysterické protiturecké výlevy jistých ideologických kruhů a jde ke cti jejím autorům, že neoplácí stejnou kartou a namísto toho se snaží (bez naříkání a s vtipnou nadsázkou) ukázat na řadu potíží s nimiž se turečtí gastarbaiteři museli vyrovnávat. A dočkáme se také prezentace předností turecké společnosti (silné rodinné vazby), spolu s čímž přichází i určité narušování či zlehčování stereotypů, které o Turcích na Západě panují. Například uvidíme, že únos nevěsty nemusí být zrovna vždy provázen násilím a utrpením, že ani chudí vesničané z jihovýchodu Anatolie nemají zcela nepřirozeně přiškrcenou sexuální morálku a že zpráva o nemanželském dítěti dcery / vnučka neudělá z každého Turka automaticky vraha. Negativní dojem z přílišné idealizace, která film posouvá mimo realitu a zbavuje jej možnosti být skutečným klackem na xenofoby, to ale smazat nemůže. (05.02.2012)