Klukanda

Tomboy. Při tomhle slově se mi vybaví malá Freja Erichsen, jak někde v Dánsku kope s klukama fotbal. Ale co říct k filmu? Tomboy si na nic nehraje, předkládá všechno tak, jak je a je jen na nás, jak si to všechno přebereme. Proto i to pomalejší tempo. Jako kdyby to říkalo "takhle to prostě je a je mi jedno, co si o tom myslíte." Je to zvláštní film, takový jiný , ve svém jádře jednoduše prostý, ale hlavně opravdový. A právě ta opravdovost ho povznáší z průměru, kterým by bezesporu jinak byl. Proto ty 4 - pro prostotu a uvěřitelnost. Byť jsou slabší. A nutno říct, že malá Zoé má potenciál. (02.02.2012)

Tak copak připravila Česká televize našim dětem pro sobotní prázdninové odpoledne? Sexuální identita... transsexualita... Chápu Redakci vysílání pro děti: tohle dnes "frčí" a s indoktrinací je potřeba začít už u dětí! Tu jednu hvězdičku dávám spíš než za ty zde tolik vychvalované dětské výkony za otevřený konec, který dává filmové hrdince přece jen jakousi šanci, že bude žít normální život a nebude potřebovat ani modelínu, ani žádné zmrzačující operace! Vtipný komentář Leník. (23.07.2016)

Film Tomboy je poměrně jednoduché popsat jedním slovem: "přirozenost". Od dialogů mezi rodiči a dětmi přes vztahy mezi sourozenci až po situace, které vznikají v dětské partě kamarádů. Všechno na mě působilo tak nenuceně a nehraně. Klobouk dolu především před dětskými herci a také před štábem za to, že je dokázal tak skvěle zkorigovat. 90 % (05.01.2012)

Takový malý nenápadný klenot. A to hlavně kvůli přirozenému civilnímu herectví Zoé Héran i ostatních dětí. Dobře se na ně dívalo. Nebýt toho, že byl film zasazen do současných reálií, myslela bych si, že se příběh odehrává tak někdy před třiceti lety. Desetileté děti tráví celá odpoledne venku, nepoužívají žádné tablety ani mobily a dokonce mohou samy chodit na koupaliště. Taky způsob, jakým Lauřina maminka řešila dceřin problém, jako by nepatřil do naší doby. Viděno v rámci projektu 52 Films by Women. (10.12.2016)

Pozoruhodné herectví všech dětí. A bohužel veliké nepochopení toho, co se odehrává uvnitř Laury/Mickaëla. Chápu, že pro rodiče to může být složité, ale tím nekomfortněji se cítí dítě samotné. A s ním tady nikdo nepracuje, nemluví se o jeho pocitech a dítě se cítí provinile za něco, co je mu přirozené. Matka si patrně myslí, že prozrazení "reálné" identity bude ku prospěchu, ale jako reálnou bere identitu fyzickou, ne psychickou. Pěkně, citlivě natočeno. (21.12.2019)