Il compleanno
Obsahy(1)
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Téma homosexuality vo filme a hrátky dvoch chlapov v posteli bolo vždy niečo, čo ma nejak extra nezaujímalo. Ak však tejto téme dáme všeobecný rozmer a začneme ju vnímať niečo ako dlho potlačovanú duševnú tryznu a trápenie bez možnosti uspokojujúceho riešenia, tak to už áno, to je už zaujímavejšie. Pokiaľ film vnímam z tohto pohľadu, tak mu rozhodne nemožno uprieť hlbší význam. Odhliadnuc od tohto, potešila ma už iba remeselná stránka snímku, hlavne kamera a hudba. Hudba vôbec bola na tomto filme to najlepšie. 70/100 ()
Smrt v Benátkách po 40 letech? :) Nemůžu se trochu zbavit divného dojmu… no přesto tu jistý vývoj je… zatímco dříve za stejnopohlavní přitažlivost zaplatili ve filmech životem dotyční muži… Ale ani dnes se to evidentně bez tragédie neobejde :) Jen detail – Matteo není „psycholog“, ale psychiatr (psychoterapeut… psychoanalytik – jako by nějaký filmový terapeut byl jiné školy), což je přece jen trochu rozdíl… Nějak mi to připomíná Synův pokoj (http://www.csfd.cz/film/71096-synuv-pokoj/). ()
Tristan a Isolda, příběh z artušovských legend o zakázané, zničující a smrtonosné lásce, v ještě temnějším podání R.Wagnera otevírají podmanivý příběh, který rovněž vyústí do nezvratné tragédie. Pozvolné tempo, velké záběry na osamocené postavy, moře, bílý dům, snová hudba a nenápadně se stupňující napětí připomínají filmy Felliniho a Viscontiho (zůstaneme-li v Itálii), jehož Smrt v Benátkách je ale přeci jen o něčem jiném, jelikož zde se jedná o náklonnost oboustrannou. Jistá místa postav na šachovnici se pozvolna posouvají s tím, jak se otevírají třinácté komnaty každé z nich. Možná by se zdálo, že sledujeme svět v jakési zvrácenosti, ale není tomu tak. Zobrazovaný svět jen není černobílý, jak by ho mnozí rádi viděli... ()
Už dlouho o tomhle italském filmu vím a když ho rejzanek dal dnes do doporučených, tak jsem se konečně rozhodla, že se na něj taky podívám. Moc romantiky jsem tam sice nepostřehla, ale za to velmi hutnou atmosféru spíš psychologického drama, která byla ke konci silně intenzivní. Na ty Davidovy narozeniny jsem čekala dlouho a s přibývajícími minutami jsem už tak trochu předvídala, jak to asi tak může dopadnout. I když taková témata moc nemusím, tak jsem byla příjemně překvapená a je to druhý film s podobnou tématikou po Loggerheads, kde dávám čtyřku za velmi dobré zpracování a úžasnou hudbu, která se filmem téměř celou dobu prolínala. Herci Massomovi Poggiovi, kterého moc neznám, role Mattea sedla jak přišitá a Thyago Alves si se svou první rolí poradil taky dobře. Já nevím, takový pěkný mužský................člověk zkrátka nikdy neví. ()
Měl jsem skutečně nutkání udělit plné hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodl "jen" pro 4* - tento film totiž nefunguje v celém svém rozsahu a spíše než o cosi konzistentního se jedná o směsici působivých (nebojím se říci, že chvílemi dokonce až mistrovských) scén a záběrů, které postupně gradují až do epochálního závěru, který zkrátka bere dech. Paradoxně zde také platí, že méně je někdy více a minimum dialogů tedy vydá za tisíce slov - bohužel však tento způsob pojetí přichází až po první, velmi nezajímavé půlhodině, což leckterého diváka odradí... Ale kdo si počká, ten se dočká :) ()
Reklama