Vinou lásky

Další Sonův majstrštyk.Vizuálně i hudebně opět na výbornou.Druhé setkání s Megumi Kagurazaka,která opět předvádí svý skvělý herectví a navíc se nebojí ukázat svý vnady.Tento Sonův epos o sexualitě a hledání sebe sama určitě není pro každýho,ale příznivci Sonovy tvorby sklamáni určitě nebudu.Tenhle mistr svého řemesla rozhodně ví co dělá.A evidentně má slabost pro jméno Mitsuko,protože v každým jeho filmu(teda co jsem zatím viděl) se objeví nějaká postava s tímto jménem.Nemám co vytknout.Vysoce nadstandartní zábava po Sonovsku. (16.08.2015)

Tak trošku novodobé pinku eiga s kriminální, mrazivě vyhlížející zápletkou a intelektuálními vložkami (kolem kterých se neustále krouží a mluví náznakem, viz ve filmu tolikrát zmíněný "otcův" Zámek). Dost možná i kritické pojednání o soudobé japonské společnosti a přiznané i nepřiznané (tedy skrývané) realitě / rolích v ní, touze, přesto přese všechno ale jen průměrný film s japonsky nadprůměrným poprsím a krásnou ukázkou vodního sportu, kterou mohl celý film s klidem na duši skončit... │60% (06.08.2012)

Film je označován za intelektuální onanii nad mrtvým tělem prostitutky. Ano, Sion Sono těká od bradavky k bradavce, ale vyhřezlé sperma utírá nikoli papírovými kapesníčky, ale stránkami vytrhnutými ze spisů Nietzscheho, Hegela či Schopenhauera. Což vás může přivést k domněnce, že Japonci jsou velmi zvláštní rasa. Krutá, bezcitná, ale tak, tak zajímavá. (04.04.2013)

Filmařsky opět čirá symfonie sladěnosti a vizuální nápaditosti. Ale přece jenom jak už jsem od toho Shiona něco viděl, tak už to není ten wow efekt jako poprvé. Nicméně uznávám, že podobně sugestivně (nebo pouze prasácky explicitně?) by to asi nikdo jiný nenatočil – nebo alespoň v tuhle chvíli mě nikdo nenapadá. Netvrdím, že je to od začátku do konce samoúčelné, tady se určitě nabízí interpretace v duchu sexuální frustrace a toho, co „všechno se může stát“, když dojde k „probuzení“ a až kam může počáteční touha po občasném pichu zajít (navíc, když se Vás ujmou ti správní lidé, že…). Je to diametrálně odlišná tvorba od Evropy či Ameriky, která má vlastní pravidla a vůbec si neláme hlavu s jakýmikoli hranicemi. Vždy mi bylo blízké porušování zavedených postupů, konvencí a samotné umění šokovat či znechutit diváka (ať už přímo vizuálními prostředky nebo pomocí psychologického teroru), leč zde jsem měl občas pocit, že je prostě potřeba šokovat za každou cenu na úkor větší dějové sofistikovanosti či většího přesahu. I tak ale nářez jako sviňa.) (20.07.2013)

Nejpřístupnější a nejvšestrannější Shion Sono. Motiv filmu je střídmější než v případě Suicide clubu nebo Studené ryby, ale budování atmosféry a postav jde Sonovi stále perfektně. Film k vínu na hezký zbytek večera to není, spíš destruktivní drama smíchané s pořádně naturalistickou kriminálkou. Ovšem ta typická žánrová koláž je tentokrát u Sona slabší než u předchozích snímků. (31.08.2012)