Vlasy

Dávám pět hvězd po prvním zhlédnutí. Po případném druhém to bude (očekávám) na 5 a půl. Díky Simpsonům hodně písniček znám, ale nejsou tím jediným aspektem, který mě pohltil. Jsou jimi přátelská atmosféra, sympatičtí představitelé a zejména geniální závěr, při kterém jsem zapomněl na mírně rozporuplné pocity ze začátku. (18.02.2007)

Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. (08.01.2017)

Myšlenka, hudba, kostýmy, choreografie, herci ..... pro to všechno Vlasy miluju. Jen tak něco mě neohromí, ale tohle je moje krevní skupina. Okamžik, kdy Treat Williams mašíruje vstříc svému osudu, je tak skvěle nastřihaný, propojený s hudbou a tak dojemný a výmluvný, že bych chtěla (vlastně nechtěla) vidět toho, koho nechá chladným. (05.02.2004)

Co se týče muzikálů a teď myslím hlavně ty filmové (to co dělá Soukup, Ledecký a spol .. to nejsou muzikály) jsem těžká konzerva. Klasikou pro mne je Singing in The Rain a Finians Rainbow... Z těch modernějších jsem ještě schopen zkousnout Skycraper, Producents nebo South Pacific... Takže je vám jistě jasné, že když jsem poprvé zhlédl tenhle film s kupou mániček, byl jsem mírně v šoku stejně jako z nich byla tehdy v šoku ta slušňácká část USA... :-). Jenže pak přišel přijímač a závěr... Byl jsem otřesen, ten konec jsem nečekal ač to vlastně k němu celé směřovalo. A tak stejně jako Jesuse jsem si tenhle těžce protiválečný muzikál oblíbil. U těch některých starších z nás pak delší vlasy (možná i díky Vlasům) vyjadřovaly touhu po svobodě, nespoutanosti a byly jistou formou odporu či ukázky postoje. Snad proto komančové tak zuřivě pronásledovali vlasatce a některé mladší dokonce pod různými pohrůžkami nutili k ostříhání. Film vás zcela pohltí, jako proutkem se přenesete do šedesátých let, freelove a kuřivo (případně něco tvrdšího)bylo nedílnou součástí života mladých. Ovšem jen do doby než vám přišel povolávací rozkaz k nástupu na výcvik, po kterém vás čekala věčně vlhká džunglí zarostlá země na druhém konci světa... Doporučuji sehnat si samostatně i OST! Tak Good Morning Starshine... * * * * * (08.11.2013)

Pokus o návrat do květinových šedesátých let. Žel už nějak nedokážu cítit sympatii k hippie ideálům té doby. Všichni byli v pohodě, žili jen pro dnešek, milovali volnost... Ty hodnoty znějí tak lidumilně, ale přitom klamou zevnějškem. Byla to také kultura sobectví, dětinské nezodpovědnosti, naivního pacifismu, sebezničující vzpoury. Nemám potřebu si ji idealizovat. (19.05.2006)