Kdyby ty muziky nebyly

Formanovu rannou tvorbu zbožňuju (a vlastně i tu ostatní), ale zde to ještě není úplně ono. Respektive je to ono jen místy. Neherci jsou zde naprosto úžasní, zejména oba hlavní dirigenti, ale na můj vkus mohli dostat víc prosotu, na úkor dechovky. Té je zde totiž až přespříliš. Na druhou stranu se mi líbí, že to co zpočátku působí jako sled záběrů, jež spojujjí jen hlavní postavy, se postupně nakonec ohne do solidní pointy, přičemž zejména závěr snímku zdobí to co je na Fromanových českých filmech tak skvělé. Závěrečná tancovačka je pro Formanovu tehdejší tvorbu typická, kombinace nejrozmanitějších neherců převážně důchodového věku se scénářem funguje natolik dobře, že stírá hranici mezi dokumentem a inscenovaným filmem. (22.07.2010)

Vážně rozmlouvající Jan Vostrčil jako dirigent k mladému hudebníkovi Vladimíru Pucholtovi to byla asi nejlepší scéna tohoto filmu, který se však všude uvádí pod názvem Konkurs, rozdělen do dvou povídek-fejetónů, kde si myslím že o stupínek výš je přeci jenom ten samotný Konkurs-výpověď mladých o jejich vztahu k hudbě jako takové z divadla Semafor. Stále pěkný takový malý ironický film, dechovku sice moc nemusím ale v tomto filmu mi vůbec nevadila a dokonce jsem si ji rád poslechl. Jedna hvězda samozřejmě patří po právu triu autorů Forman-Ondříček a Passer. Druhá za dva skvělé herecké výkony Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil které táhli celým filmem. A ta třetí třeba za Kmochův orchestr a za písně "Kolíne Kolíne" a za titulní nesoucí název filmu. Skvělý spíše než na film bych to viděl na takovou malou reportáž z takového hraného dokumentu. Za 3,5/5*. (26.01.2007)

Upraveno v květnu 2019. Kdyby ty muziky nebyly okouzlí postupy a vztahy a zaslouží si vyšší hodnocení. Zároveň by díky charakteru formy praktického cvičení byla lepší kvalifikace nepatřičná. Miloš Forman za vydatného přispění Ivana Passera hledal a zkoušel, identifikoval nové trendy, přistoupil k realitě všedního dne s básnickým zasněním a za každé situace si především hrál. Miroslav Ondříček přidává poetizující skladbu kontrastů a harmonie. V hlavní roli je dechovka, ve vedlejší burácející řev rozjařených motocyklů. Největší pozornost upoutá dirigent celoživotní vášně Jan Vostrčil. Dech rozvernosti ho škodolibě srovnává s dirigentem požárníků Františkem Zemanem a penzistou Jindřichem Pravečkem. Z dalších rolí zaujme problémové mládí Václav Blumentál a Vladimír Pucholt. Kdyby ty muziky nebyly jsou poetičtější, než Konkurs, přesto jde stále jen o přípravu a zkoušení. (05.07.2009)

Formanovu prvotinu bych okomentoval podobně jako Passerovo Intimní osvětlení. Oceňuji skutečně brilantní nakládání s neherci, kteří působí přirozeně a kdybych nevěděl o jejich amatérismu, myslel bych si, že jsou také absolventy nějaké konzervatoře, nicméně příběh mi přijde jako vytažená epizodka ze života bez pointy či nějaké hloubky. (24.05.2010)

Jan Vostrčil v roli dirigenta se svejma hláškama pobaví, ale to je tak všechno. Vzhledem k tomu, že tento snímek trvá pouze půl hodiny, tak se tam našlo tolik nudnejch míst, že je to hanba. Je z toho znát ten Formanův styl, kterej se později víc projevil ve filmech Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky, ale tohle jeprostě jenom takovej pokus... 40% (26.03.2010)