Neděle u Tiffanyho

Od počátku mě to nějak nebavilo, kamarádství s imaginárním kamarádem, který se po dvaceti letech zjeví a je skutečný nebo neskutečný, je to duch nebo výmysl nebo člověk nebo doprdele co vlastně, když se s tím dá aj souložit?? Postupně to šlo do čím dál větších sraček, až to dospělo tam, kam to směřovalo prakticky od začátku nebo aspoň od toho znovuzjevení a kam jsem si taky myslel, že to bude směřovat. Ne, tohle fakt nešlo. (27.12.2020)

Ve svém žánru pro mě určitě jeden z nejlepších romantických filmů. Originální námět a dojemně okouzlující postavy Jane a Michaela. Alysse Milano v roli půvabné, vtipné a chytré Jane a Ericu Winterovi v roli kamaráda, ochránce, milence (s nádherně a nevinně rošťáckým úsměvem) to spolu harmonicky ladí. Plus pro Ivana Sergei v profilu hloupého namyšleného sobce bez příměsi jediné sympatické vlastnosti. Hercům se podařilo vtáhnout mě děje tak hezky, že jsem se ani vteřinku nenudila. Střídavě jsem se kochala pohledem na ústřední dvojici, smála se vtipných dialogům a vzápětí se nechala unést dojetím. Kvůli několika drobným nelogičnostem a podivným pravidlům "onoho" světa není důvod snižovat hodnocení. Naopak - je osvěžující vidět kvalitní romantický film/komedii, kde je křišťálově čistý děj a scény bez otravných skopičin a bláznivých událostí. PS: Nezapomínáme právě teď na naše dětské sny, touhy a sliby nám samým? I o tom je tento úžasný film. (05.07.2014)

Desetiletou Jane všude doprovázel imaginární kamarád Michael, který byl skutečnější, než si její matka Vivian a další dospělí (včetně psychiatrů) mohly kdy představit. Jenomže v den Janiných narozenin Michael zmizel a Jane se vydala na pouť k dospělosti. Následoval časový skok o délce dvaceti let. Z Jane se stala ředitelka divadla a půvabná snoubenka nadějného herce Hugha. Z jejich budoucího sňatku měla největší uspokojení matka Vivian, jíž bylo lhostejné, jestli bude Jane v manželství šťastná – nejdůležitějším shledává materiální zajištění a naději, že Hugh Jane neopustí tak, jako to učinil její partner, Janin otec. Jenomže najednou se Michael do Janina života vrátil, na rozdíl od svého posledního angažmá je všem viditelný a i on „zestárl“ o dvacet let. To, jak se vpravuje do poměrů a vztahů, přináší nemálo úsměvných momentů, třebaže se začínají ozývat jakési disharmonické tóny... Ona disharmonie spočívá v trojúhelníku Jane – Hugh – Vivian, byť Vivian má pouze hodně vedlejší roli. Tajemství Michaelova poslání, tedy důvodu, proč byl k dospělé Jane vyslán, je prolomeno hned při prvním setkání Michaela a Jane s Hughem – Michael položí Hughovi tu nejprostší otázku: „Co na Jane miluješ nejvíc?“ A Hugh odpoví tím, že vysloví několik zásadních aspektů, jimiž Jane zlepšila jeho život, to znamená vše, čím mu „byla dobrá“. Kdyby – nebyl-li už schopen přímo na otázku odpovědět, lidi nemusí být nejpohotovější – hodil myšku a řekl cosi v tom smyslu, že je toho tolik a on si nedovede vybrat, pořád by to bylo řádově lepší než vděk vyplývající z jeho egocentrismu. No a tím drama končí, opona ještě nespadla, poněvadž se diváci musí dozvědět, zda Michael po splnění úkolu – otevřít Jane oči – opět nezmizí jako před dvaceti lety. Sympatické mi přišlo, že si Michael místo osamělého bloudění ulicemi a romantického zírání kamsi před sebe našel práci a vůbec tak nějak působí hodně civilně, prostě prima chlap. No a Jane... ta je zase hezká. 75% (09.01.2024)

Na imaginárního přítele z dětství jsem byla docela zvědavá, neboť jsem kdysi prožívala něco podobného jako malá Jane Claremont - moji vymyšlení průvodci sice neměli lidskou podobu, ale na tom nesejde. Bohužel jsem se dočkala pouze názorné ukázky na téma jak rychle, nenápadně a pokud možno bezbolestně zabít vcelku originální nápad. Dějová linie otrocky kopíruje to nejprofláknutější základní schéma romantických komedií a nevyhýbá se žádnému klišé - zato hned v zárodku likviduje jakýkoli pokus o třeba jen drobnou inovaci zápletky. Pro mě osobně ovšem největší fiasko ztělesňuje sama hlavní hrdinka. To že je duchaplná, milá, vtipná a potažmo i krásná žena, pro kterou stojí za to přinést nějakou tu oběť ?!? Nemůžu si pomoct, ale mně připomínala spíš pragmatickou, usedlou starou pannu, která se snaží za každou cenu provdat ... pochopitelně jen a jen z opravdové lásky. Proti ostatním postavám prakticky nic zásadního nenamítám, jenom bych měla jednu takovou drobnou poznámku: Ono je velice snadné zamilovat se do imaginárního kamaráda, který kromě sympatického vzhledu vykazuje i všestrannou manuální zručnost, prakticky nic ho nevyvede z míry, je vždycky dobře naladěný a připravený naslouchat. Pravda - je trochu užvaněný, ale s přihlédnutím k jeho dosavadnímu "zaměstnání" to nelze dost dobře brát jako zápor. Myslím, že by neškodilo, kdyby alespoň v některém ohledu nebyl úplně dokonalý - a taky bych moc ráda věděla, kde vzal finanční prostředky na zvelebení obydlí objektu své náklonnosti. Abych to shrnula: Nedozvěděla jsem se nic překvapivého ani obzvlášť zábavného o našem reálném světě - a bohužel ani o imaginárním světě imaginárních přátel ... přitom finále v podstatě nemá logiku - pokud se v něm vyskytují nefunkční pravidla, která je možné beztrestně porušovat, kdykoli se komukoli zamane ... 2,5* (24.06.2014)

Vymyslet něco nového v ranku vánočně-romantických oddychovek je stále obtížnější. Zejména pokud to má být nejen nové ale ještě k tomu příjemně zábavné. U Tiffanyho se to povedlo. Příjemná milá a zábavná romantická jednohubka, které nechybí to správné vánoční kouzlo doby, kdy se mohou dít zázraky a funguje to, aniž by bylo nutno diváka oblbovat lacinými slzopudnými triky. (25.04.2019)