Obsahy(1)
Poprava jako trest odpůrcům komunistického režimu i výstraha následovatelům, tak vypadaly politické procesy 50. let. Demonstrace třídní nenávisti a msta komunistických pohlavárů vůči těm, kteří měli jiný politický názor, šla až za hrob. Postihovala nejen popravené, ale i zemřelé ve vazbě či ve vězení. Nestačilo znemožnit jejich blízkým účast na pohřbu. Ostatky popravených a zemřelých tajně zpopelňovali, schránky s popelem v utajeném režimu sváželi z celé republiky do Prahy. Opětovně ? teď už jako bezejmenná kódovaná čísla ? je znovu zavírali do vězení. Posmrtně.
Dokument Těla nevydávat odhaluje nakládání s ostatky jako velkou, centrálně řízenou akci komunistické moci, vedenou z obavy před symbolem, kterým by se mohli popravení stát žijícím spoluobčanům. Věznice Pankrác nebyla jen obyčejným vězením, mučírnou a popravištěm, ale též "skladištěm ostatků", vězením pro desítky a možná i stovky uren. Ty byly po desetiletí ukrývány před veřejností i pozůstalými rodinnými příslušníky. Někteří z nich se o místě, kde byl pochován jejich příbuzný, dozvěděli až díky výzkumu, který předcházel natočení tohoto filmu.
Dokument sleduje pátrání po osudu těla Milady Horákové, popravené 27. června 1950 v Praze na Pankráci. Za tím účelem provedli lékaři a antropologové exhumaci hrobu, označeného několika nezávislými prameny za místo, kde M. Horáková měla spočinout. Kosterní pozůstatky z označených hrobů byly podrobeny antropologickému a genetickému výzkumu, aby určil jejich pravost.
Stále bude mnoho ostatků obětí komunistického režimu, jejichž identitu nikdy nezjistíme. Kdyby se ozvali ti, kteří s nimi manipulovali, mohlo by naše poznání postoupit dál.
(oficiální text distributora)