Pokoření

Už jen ten fakt, dát po sedmdesátce tuhle roli stárnoucího a psychicky zhrouceného herce ve dvaceti dnech, stojí minimálně za velký aplaus. K tomu vynikající zpracování formou vzpomínek, konfrontací s psychologem a různých přeludů, které mně vůbec nerušily, je taky velký um. A já byla na Ala asi dobře nastavená nebo emmu umě lapil do svých tenat, tak jako to umí i v jiných filmech ? Bylo mi potěšením Ale sledovat Tvého Simona Axlera i když se smutkem v duši. (18.03.2015)

Thálie života neotálí. Bez scénáře, bez nápověd. Vede zanícené monology, dialogy. Zkouší člověka. Uvádí do premiér, repríz, derniér dějství bytí. Na hlavní scénu "šatnu" nitra profese iluzí. Padají, utrhují se pravdy na "mamonáře" mamu, doyena šalby. Stínohra dostihne, stíná, odličuje podzimní barvy. (11.04.2021)

Al Pacino a Greta Gerwig sú síce fajn, no tento film mi tak trochu pripomínal Birdmana (tou celou podstatou), a tak ma to napokon nijako výrazne zaujalo. Jediné čo ma bavilo boli asi len samotné postavy upadajúceho divadelného herca a mladej zmätenej lesbičky. Ale ako koncept filmu, no podľa to malo oveľa perspektívnejší základ, ktorý mohol byť prevedený určite zaujímavejšou a najmä epickejšou formou. Mňa to celé až príliš nudilo, no a by ma zaujímalo kde bola tá komédia, ktorá je písaná v žánrovom zaradení. (01.04.2015)

S Alpačínem to jde dále z kopce. Už poněkolikáté za posledních 5 let se musím znovu ptát, zda-li jsme tohle potřebovali vidět a zda mistr nám tohle měl nutkání sdělit. Byl bych moc rád, kdyby už další role odmítal, bohužel se tak nestává a tak výsledkem je další podivnost, kterou jsem buď nepochopil a proto se mě nemohla následně líbit anebo jsem ji pochopil a tím pádem neměla nejmenší šanci se mě líbit. 20% víceméně z nostalgie. (29.01.2016)

Al Pacino si zakoupil filmová práva k románu Philipa Rotha ihned po jeho vydání roku 2009. Jistě sázel na to, že postava stárnoucího herce Simona Axlera bude jako stvořená pro jednu z jeho expresivních hereckých kreací. A sázel správně. Stejně jako Simon Axler na jevišti nehraje své postavy, ale žije jimi, neboť vycházejí z jeho nitra, tak i Pacino nehraje Simona Axlera, on JE Simon Axler. Když k tomu přidáme dobře napsané dialogy, zručnou režii veterána Barryho Levinsona a zajímavý výkon „protihráčky“ Pacina, u nás méně známé Grety Gerwig, potom nám vyjdou necelé dvě hodiny skvostné podívané, které utečou jako voda. Více takových ! (25.01.2015)