Neviditelná

„Proč jste mě přijali?!“ - „Tak se podívej, jak teď sedíš. Na to se nemůžu dívat! Přijali jsme tě, protože jsme si mysleli, že tam něco je. Že tam musí ještě něco jiskřit. Ale tady nejiskří vůbec nic.“ Ale aby nakonec toho jiskření nebylo na jednu křehkou duši až příliš…V hlavní roli Dánka se strhanou matkou, postiženou sestrou, ale hlavně trémou, komplexy, zranitelností, nejistotou a s ní souvisejícím do země zadupaným sebevědomím. Zkrátka (N)neviditelná. Ale co když si jí přesto někdo všimne? Jde o emocionálně místy docela náročnou podívanou, u které se divák musí chtít naladit na hlavní hrdinku, vcítit se do ní, pokus se ji pochopit a spolu s ní prožívat všechny její vzestupy a pády. A mě to bavilo. Hlavní zásluhu na tom má výborná Stine Fischer Christensen, která mi přišla typově i výrazově naprosto přesná. Líbil se mi i vývoj její postavy a také to prozření. Trochu méně mě už bavila ta teatrálnost a přehnanost divadelního prostředí, která samozřejmě byla účelová, ale asi nikdy mě nebude bavit se ni ve filmech dívat. Za mě slušné 4*. (14.02.2021)

Dojezdovou zastávkou karlovarské filmové rychlodráhy se pro mě stal pražský Světozor. Vcházel jsem do sálu s vědomím příběhu podobného Labuti a hereckého výkonu oceněného globem. Obě tyto složky jsou skutečně dominantní. Ohodnotil bych to jako syrovější sestřičku Černé Labutě se zajímavěji prokreslenou postavou i herečkou! Ovšem s mnohem slabším vizuálem. Hlavní problém mám s prostředím - balet jsem docela žral, kdežto tohle "cool" moderní divadlo se mi vyloženě ekluje... Výslednicí jsou silné **** ( tedy lehce slabší dojem než Black Swan ). (16.07.2011)

Vcítiť sa do svojej divadelnej postavy, okúsiť jej bolesť a smútok a skrze ne vo finále po psychickej stránke tak pomôcť sama sebe, je fajn námet. Uznávam, Neviditeľná obsahuje peknú pointu, ale všetko ostatné vrátane réžie a hercov ma zaujalo iba minimálne. Režisér zvolil veľmi nezáživný spôsob dramatizácie, žiadne emócie, nevýrazná hudba, priemerní herci.... V tomto smere mohol trochu pomôcť sociálny rozmer, ale aj ten bol nerozvinutý a utopený v priemernosti, vlastne tak ako všetko ostatné. 50/100 (01.06.2015)

Skvělý a optimistický film o mládí, herecké řeholi a životních křižovatkách, na kterých se občas ocitneme. Film se zajímavým způsobem podobá samotné titulní postavě - na první pohled nezajímavá a podceňovaná šedá myška, která však v sobě skrývá potenciál čisté krásy a uměleckého mistrovství. Jak jsem byl z počátku z filmu skoro až otrávený, a v duchu zvažoval, zda se přidat k lidem, kteří v první čtvrt hodině opuštěli kinosál (podobně jako je hlavní hrdinka na začátku filmu téměř vyhozena ze školy kvůli svému domnělému hereckému neumětelství), nakonec mi to nedalo, a díky zvědavosti, co se z toho vyklube, jsem byl nakonec odměněn požitkem z mimořádného herectví Stine Fischer Christensen. Nejenže jsem si uvědomil, že je vlastně nesmírně krásná (bože, ta její ňadra!), ale že je také schopna své postavě vtisknout mimořádnou působivost. Její výjimečné herectví však není jedinou předností tohoto snímku, který se vyznačuje neobyčejnou autenticitou (při sledování jsem měl permanentně dojem, že jsem naživo účasten filmového děje, např. v sekvenci, při níž mladí herci hrají hru "nikdy jsem...", o které jsem kdysi slyšel a která mě doteď zaráží svou nepochopitelnou logikou), sevřeností (jediný záběr, postava, dialog.. nic zde není navíc, vše do sebe zapadá a film je rámován kruhovou kompozicí, kdy je začátek i konec uvozen stejnou situací v prostorách divadla těsně před slavnostní premiérou) a neokázalou působivostí (ačkoli se ve filmu vyskytuje celá řada oblíbených motivů - první láska, sebevražda, vztahy s vrstevníky, složité rodinné zázemí... - které by méně schopní tvůrci využívali k hraní na city diváků a tlačení na pilu, tento film je zcela prost jakéhokoli kalkulu nebo laciného podbízení - scéna pokusu o sebevraždu je ve své lakoničtosti, s níž ji zabírá kamera, aniž by na pozadí hrála jakákoli hudba, sama o sobě tak emočně zdrcující, že mi při jejím sledování bylo, jako by ve mně samotném něco umřelo). Štastný konec je pak už jen optimistickou tečkou za filmem, který - ačkoli je vlastně strašně smutný - nám říká, že život je vlastně strašně krásný, a navzdory trablům, s nimiž musíme čas od času zápasit, má cenu to nevzdat a věřit svému srdci. Odměna bude stát za to. Snad jediné, co mi zde vadilo, byl intenzivní pocit, že hra, kterou postavy nacvičují, je strašná sračka. Co už, stejně jsem rád, že jsem tento film mohl vidět - hezčí film o tom, jak je krásné být mladý, jsem asi ještě neviděl. (28.11.2014)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (Die Unsichtbare / CRACK IN THE SHELL / Neviditelná) - Asi největší a nejmilejší překvapení festivalu. Čekal jsem, že se budu kousat nudou a místo toho jsem dvě hodiny s otevřenou pusou žasnul nad tím co tu Fine předváděla. Zmiňuje se tu stále Černá labuť a musím se také k tomu přidat, protože to co mi v ní scházelo jsem tu dostal i s mnoha bonusy navíc... - 4. 7. 2011 - kino Espace Dorleans - Karlovy Vary - 80% (12.07.2011)