Prázdniny u moře

Pokud jste milovníci němých filmů a máte absťák, zkuste to. Pokud máte rádi grotesku (a především Tatiho), zajděte. A pokud máte rádi věčné narážky na sex v různých podobách, taky vás snímek neurazí. Komedie pojatá především jako pocta grotesce (škytavka jak vystřižená ze Světel velkoměsta). Jacques Tati a občas i Keatonův ztuhlý výraz tváře. To vše Pascal Rabaté oprášil, dobarvil a doladil a předhodil divákům. Bohužel začínám mít dojem, že v dnešní době se komedie až moc točí kolem nudistických pláží, lesbických vztahů a domin s bičíky. Nepřijde mi to vtipné natolik, abych se dávila smíchy. Pousměju se, oukej. I přesto, že některé příběhy byly slabší (rodinka se stanem, párek punkerek), některé scény mě dostaly do kolen. Bohužel jdou vypočítat na prstech jedné ruky. Ale golf a králíka, golf a restauraci a záběr z karavanu po bouři bych si dala klidně znovu. A opakovaně. (03.07.2011)

Kdyby Jacques Tati potkal Aki Kaurismäkiho vzniklo by asi něco takového, jako jsou Prázdniny u moře. Groteskní komedie, která svými jednotlivými epizodami baví, ale v celku nedrží pohromadě. Byť se jedná o závan svěžího větru v jinak existencionálních vodách karlovarské filmové přehlídky. Příjemný odpočinkový snímek po náročném dni. [MFFKV 2011] (03.07.2011)

Francouzská komedie, ve které nenajdete dialogy, sem tam padne nějaké slovo. Jednotlivé vtipné scénky mi připomínají staré časy francouzské komedie, Jacquesa Tatiho bych si asi nedovolil jmenovat, ale k takovému Pierru Etaixovi se to trochu blíží. I když tady není jeden hlavní hrdina, ale příběh se sestává ze skečů různých představitelů, kteří se vracejí stále dokola. Je to zábavné, ale zřejmě to chce najít diváka se smyslem pro tento druh humoru. (03.07.2023)

Pascal nezapře, že je auto komixů. V ničem. Gagy střídají švihle obyčejné příběhy postaviček, nebo spíš karikatur některých francouzských typů. Nejfrancouzštěji francouzské městečko na břehu oceánu, poněkud zapomenuté jako turistická destinace a pár jeho návštěvníků (pravděpodobně také trochu zapomenutých) dokáže zvednout náladu až tak moc, že mi pravděpodobně všechny další festivalové filmy budou připadat jako těžká depka. Ale stejně je to fajn zážitek, zvlášť když letos nikam k moři nejedu... (02.07.2011)

Pascal Rabaté se rozhodl pro opravdu tvrdý oříšek, když chtěl natočit film, kde se mimo pár vět vůbec nepromluví a vše bude vyjádřeno situací a posunky. Naštěstí do tohoto úkolu vložil všechno co tam má být. Prolínající se příběhy jednotlivých rodin je plynulé, krásné a často i neotřepale vtipné. Víděno na MFFKV 80% (14.07.2011)