curil

Krimikomedie o dvou gangsterských bandách a jejich soupeření měla nejlepší předpoklady uspět, ale jak jsem zjistil, nepřipravila zklamání jenom mně, ale i tehdejším divákům v kinech. Přitom v dnes už zapomenutém filmu se představí Lee Van Cleef, hvězda sedmdesátých let zejména ve westernech a dobrodružných filmech, nebo Edwige Fenech, ještě větší hvězda (tedy podle mého názoru) erotického italského filmu, a Jean Rochefort, vynikající komediální francouzské herec doceněný až po své šedesátce v dramatických a psychologických rolích. Oba posledně jmenovaní herci ale ve filmu nedostali příliš příležitostí, to ale neplatí o Tony Lo Biancovi, který si zahrál velkou roli malého gangstera Tonyho s příšernými kotletami. Jestli měla vše vylepšit honička v autech, náklaďákem plným barelů, nevím, ale nejlepší scény proběhly ve vězení.

Občas shoda šťastných náhod způsobí, že i průměrný béčkový film mezi podobnými "výtvory" je snesitelný. Tady je to i zásluha vysloužilých béčkových šikulů M. Parého, D. Treja, Johna Laughlina. Každý si hraje to svoje a ono to kupodivu funguje. Příběh si na nic nehraje a stokrát viděné situace a fórky působí sympaticky. Klidně si dovedu představit, že podobný snímek mohl vzniknout v Itálii jako spaghetti western, syžet je stejný. Zřejmě distributora napadlo to samé.

Spolupráce na scénáři Lucia Drudi Demby, Marcello Andrei, Leonardo Sciascia, Dante Troisi. Výroba: MEC Cinematografica.  Shlédnuto dne 23. dubna 2024 na YouTube v italském znění.

S hlavním hrdinou francouzské komedie cesťákem Henrim sdílím zálibu v určitých ženských   oblinách a tak není divu, že je mi od první scény, kdy se snaží skicovat spící manželku, navýsost sympatický. Příběh více než bujnou komedií je spíše posmutnělou cestou Henriho k hledání svého "já". Útěchu v   nesnadném životě mu přináší seznámení se   svérázný malířem Émilem a seberealizace při   malování obrázků nahých dívčích těl.   Líbí se mi rovněž v jedné části filmu   bretaňské kroje, ve kterém je oblečená   prostitutka Marie Pape v podání krásné   Dominique Lavanant, a později i sám Henri Serin.   Jean-Pierre Marielle je ve filmu kapitola sama pro   sebe, když zcela dominuje v hlavní roli   čtyřicátníka se zachovalou postavou, kterou   herec tak rád ukazuje.

Spíše než o horor jde o sociální drama. Film i po letech neztrácí nic na své výpovědi, dnes by byl natočen s obtížemi. Některé scény by určitě byly napadeny ochránci zvířat anebo náboženskými fanatiky. Obě dívky vypadají velice mladě, zvláště představitelka Lore, ale film se natáčel v průběhu dvou let, a herečkám již bylo dvacet a jednadvacet let. Představitelka Anne Jeanne Goupil se vdala za režiséra tohoto filmu a vytvořila několik dalších hlavních rolí v jeho filmech. Naopak Lore - Catherine Wagener zahrála neúspěšně několik úloh v erotických filmech a zemřela v zapomnění a chudobě v padesáti osmi letech. I při svém uvedení byl film ve Francii částečně zakázán, i když nahota ve filmu není vůbec okázalá, ale decentní, ale celkové vyznění chování mladistvých dívek bylo pro tehdejší společnost nepřijatelné.

Nikdy jsem nepřišel na chuť výchově amerických dětí. Jak je rodiče nejen tolerují v jejich naschválech, ale ještě podporují tzv. osobnosti, ze kterých vyrůstají nehorázní frackové. Samozřejmě není to vždy. V tomto příběhu názorně předvádějí prarodiče normální přístup k dětem. Zaujala mě třeba hodina logopedie, to je síla. Vynikající Billy Crystal v roli Prďocha.

Sci-fi thriller, který opravdu zestárl jen málo. Viděl jsem ho v roce 1981 a při nedávném sledování na DVD jsem si znovu zápletku, dnes už sice mnohokrát zopakovanou, vychutnal. Navíc dobře obsazeno, další dnes známí herci se objevují v menších rolích. Jeden z těch lepších amerických filmů, který byl tenkrát u nás uváděn z politických důvodů, abychom viděli, jak Američani podvádí veřejnost.

Francouzská kriminálka ze sedmdesátých let, jednoho z nejlepších období francouzských gangsterek. Na humor ve filmu moc místa a času nezbylo, ale zase mě potěšila drsnost příběhu a hlavně prostředí Paříže. Marcel Bozzuffi je už svým typem správný gangster, André Poussé jako Gilbert za ním v tomto smyslu vůbec nezaostává. Bonbónkem je píseň v podání hlavního představitele Sergia Reggianiho

Přirovnání k další katastrofické filmové legendě, ke "Skleněnému peklu", sedí. I když tam je obsazení hlavních i vedlejších rolí ještě hvězdnější. Filmové triky lze jenom obdivovat, když si uvědomíme dobu vzniku snímku a možnosti filmařů. Toto Zemětřesení strčí do kapsy pozdější plagiáty z let devadesátých.

Kdyby to maminka věděla: Předposlední díl třináctidílné západoněmecké série "Schulmädchen - Report", který byl natáčen téměř po dobu deseti let. Celá série získala v kinech velkou popularitu. Mně trochu vadí, že vážné   problémy, se kterými by měly dívky vyhledat spíše lékaře (epizody 1 a 4), jsou ve filmu  zlehčovány. Viděl jsem snad kromě jednoho dílu všechny "zprávy o   školačkách", ale toto pokračování patří mezi ty slabší. Nejlépe pak působí asi druhá povídka, která nejlépe navazuje na rozpustilé příhody studentek z prvních dílů celé série. Středoškolský výlet do přírody skončí erotickým dováděním několika studentských párů, které pedagogický dozor nestačí uhlídat. Představitelky studentek jsou vesměs hezké dívky, které dostaly svých několik chvil slávy při troše štěstí i v dalším erotickém filmu.