Laurentie
Laurentia
Obsahy(1)
Mladík Louis bydlí v Montrealu. Nemá žádné zájmy, skutečné přátele, ani sny. Jeho jediným koníčkem je sledování pornografie a sebeukájení. Louisova frustrace narůstá. Po přestěhování do nového bytu má navíc nového souseda, který je jeho pravým opakem: pohledný mladík je obklopen přáteli, je zábavný, je šťastný. V zakomplexovaném Louisovi tento muž vyvolává nové podněty, které mu nakonec promění život. Laurentie je dramatem o maximální vyprázdněnosti života v současné společnosti. Vnější i vnitřní drama Louisovy existenciální cesty je vyprávěno vytříbeným asketickým stylem prostřednictvím dlouhých záběrů a s pouhým minimem dialogů. Díky formálním aspektům lze snímek zařadit do proudu spirituální kinematografie. Laurentie nejednoduchým způsobem tématizuje sex, smrt i duchovní rozměr života. Svým vyzněním připomene snímek Bitva na nebi (Batalla en el cielo, 2005) režiséra Carlose Reygadase. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (22)
Film mě v každém případě zaujal. Je pravda, že první polovinu filmu jsem myslel, že umřu, některý scény mě vyloženě iritovali (hospoda a odchod z hospody). Ale od předem zmiňované scény z kuchyně, se film docela "rozjel". Bohužel, pro mě měl skončit scénou ve vlaku. S happy endem, by se mi ten film líbil mnohem víc. ()
Při sledovaní Laurentie jsem měl problém s několika, řekněme, hluššími místy, která mu z mého pohledu ubraly na působivosti. Zaroveň tam však ale byly silné okamžiky a celkovový "feeling" z filmu byl převážně pozitivní. Větší problém jsem měl ale s diváky ve velkém sálu hotelu Thermal. Nejen, že v průběhu celého filmu houfně odcházeli a bouchali dveřma, což bych jim ještě snad i odpustil, ale byli i poměrně hluční, aniž by odcházeli. Za námi seděla skupinka mladých slečen a ty se naprosto bez ostychu zhruba od 30. minuty filmu polohlasně bavily a chichotaly a vůbc je nezajímalo, že třeba v sále sedí i někdo (třeba JÁ - nejen producentka a režiséři, jak tady někdo "vtipně" zmiňuje), kdo chce film sledovat. Vrcholem pro mě byl okamžik, kdy přišla předem vyzvdivžená scéna v kuchyni, kterou jedna ze slečen komentovala se slovy: „Na tý scéně je zajímavý, že na ní neni vůbec nic zajímavýho.“ A všechny se samozřejmě rozesmály. Čiliže scénu, která se mi zdála fakt povedená, jsem si nedokázal pořadně užít, protože jsem měl totální rudo před očima. Děkuji mnohokráte! Kdykoliv se ale objevil penis halvního hrdiny na plátně, tak za náma nikdo ani nedutal, zvláštní. No nic, zpět k filmu.. Mladí režiséři ještě mají jistě co pilovat, ale jejich první společný snímek má co nabídnout a já jsem rád, že jsem jej viděl. 60% ()
Jak tu tak pozoruji množící se posměšné, silně kritické komentáře, říkám si, že je třeba připojit názor z druhé strany mince. Ano, film se mi líbil a řadím ho k tomu nejzajímavějšímu, co jsem měl možnost na 46.ročníku MFF KV vidět. Málokterý film na mě dokázal bez použití umělých post-produkčních triků tolik zapůsobit a dokonale na mě přenést pocity a narůstající frustraci hlavního hrdiny. Stačilo překonat tradiční festivalovou únavu na počátku filmu a oprostit se od rušících elementů kolem mě. Tím mám na mysli “diváky“ odcházející demonstrativně ze sálu, aniž by si neodpustili zbytečné hlasité komentáře, či hláškující diváky na velevtipné téma ”honič”. Nejspíš právě ti sem pak bez skurpulí napíší zdrcující komentáře, aniž by filmu dali šanci začít pozvolna ale o to neúprosněji pohlcovat divákovy smysly a věřte mi – to tehle zajímavý a osobitý film dokáže opravdu skvěle. Nechci Laurentii vynášet do nebes - opravdu se v tomto debutu najde pár nedotažených míst, či z mého pohledu zbytečných scén – jen chci nabídnout pohled z druhé strany, pohled diváka, který si z tohoto filmu odnesl nejen silný pocitový zážitek, který ze mě ještě dlouho nevyprchá, ale který ten film dokoukal! Ještě si dovolím rýpnout, jak velkým je Laurentie kontrastem k plytké neoriginální festivalové žánrovce Win Win, která se přitom hned s “přehledem“ usadila na první příčce divácké oblíbenosti letošního ročníku MFF KV. ()
46. MFF KV .. Scénář: Mathieu L. Denis, Simon Lavoie .. Tvůrčí impotence ve 25 záběrech. ___ Ukázka jednoho ze zásadních, i Saša Michailidis na něj musel upozornit.. Enjoy ()
Celý film jsem se snažil přistupovat k dílu dvou mladých Kanadanů pozitivně, neustále jsem hledal v nekonečných onanovacích scénách smysl, význam, ale nejspíš marně. Z Laurentie odešlo bezkonkurenčně nejvíce diváků a nikdo jim to nemůže mít za zlé. Sledovat 11 minutovou scénu, kde hraje klasická hudba a tři postavy popíjí pivo dokáže být pěkně otravné a uměleckou hodnotu jsem v tom vážně nezaregistroval. Jednu hvězdu dávám za závěr, který svým twistem připomíná aspon trochu film. Nejvtipnější na tom ovšem je, že zrovna tenhle snímek, který patří mezi nejhorší a nejdivnější, které jsem letos ve Varech viděl, mi i několik dní po projekci utkvěl v paměti. [MFF KV 2011] ()
Reklama