Režie:
James WanKamera:
John R. LeonettiHrají:
Vera Farmiga, Patrick Wilson, Ron Livingston, Lili Taylor, Shanley Caswell, Joey King, Hayley McFarland, Christy Johnson, Mackenzie Foy, John Brotherton (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Manželé Roger a Carolyn Perronovi se se svými pěti dcerami přestěhují do zchátralého domu na statku v Harrisville na Rhode Islandu. Jejich pes ale odmítá do domu vstoupit. Už během první noci se ale začínají dít paranormální události. Ozývají se zvláštní zvuky, v určitý čas se zastaví všechny hodiny, obrazy padají samy od sebe a všichni mají pocit, že v místnosti s nimi někdo je. Jedna z dcer má noční můry, ve kterých se setkává s děsivým démonem, který jí říká, že chce, aby její rodina zemřela. Na statek přijíždějí vyšetřovatelé paranormálních jevů Ed a Lorraine Warrenovi. To, co se Warrenovým jeví jako banalita, se brzy stává nejtěžším a nejhrůznějším případem jejich kariéry. Podaří se jim pomoct rodině ovládané hrůzostrašnými silami? (TV Nova)
(více)Videa (12)
Recenze (1 781)
K-klepal j-jsem s-se s-str-strachy; to bohužel nemohu říci. Napětí beze strachu s nefunkčními lekačkami. Což by nebylo na škodu, kdyby to právě na vyvolání strachu a lekačkách tolik nestálo. Wan sice v první polovině skvostně a ukázkově buduje i šponuje napětí (ostatně vychází ze žánrových klasik), ale naprosto nic z toho. I když něco přeci jen... Přeplácané finále, které honí tolik zajíců, že mu všichni do jednoho utečou. PS: Vřeštící Valena k nezaplacení! ()
Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. ()
Mnohem, mnohem víc než prachobyčejná duchařina. Opravdový "strach" dnes zažívám už jen u Wanových filmů (veškeré lekačky mě dávno nechávají chladným), toť silný argument. Čtyři hvězdy nakonec proto, že Insidous měl mnohem lepší zakončení, a také z toho důvodu, že mi to s nabobtnávající stopáží přišlo... ehm... čím dál více (až neúnosně!) přitažené za vlasy. Ale ta atmosféra... TA ATMOSFÉRA!! Ohromný dík patří čtenářům MovieZone, kteří do posledního (narvaný Světozor) vědí, jak se chovat v kině. Takhle hrobové ticho jsem nezažil. ()
Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. ()
// Nope. Tohle jsem nezvládl. Nepříjemný, intenzivní horror, u kterého fakt mrazí a to během drtivé většiny stopáže. Ale jelikož se fakt bojím, že kdybych napsal pravdu, posedne mě démon a já začnu ve spánku mlátit hlavou do komody, film raději pochválím, plácnu mu 8/10 a budu doufat, že jsem já a cizí entity v pohodě. ()
Galerie (88)
Zajímavosti (61)
- Trailer obsahuje scénu, ktorá vo filme nakoniec nebola. (EvilMatus)
- Dům rodiny Perronových stál i v době, kdy byl snímek uveden. (Geriel)
- Patrick Wilson (Ed Warren) si zahral pod režisérskou taktovkou Jamese Wana i v dalších hororech Insidious (2010) a Insidious 2 (2013), ale také např. i v komiksovém Aquamanovi (2018). (ShortyIC)
Reklama