Mars a Avril

"Alkohol a sny se nemíchají!" - tímto mottem se měl nejspíš řídit i sám Vileneuve, když se pustil do natáčení Mars a Avril. M&V je ze začátku neskutečně příjemnou a snovou pohádkou prodchnutou steampunkem skrz na skrz a oděnou do tak neskutečného vizuálního hávu, ale opět na úkor příběhu, který je zbytečně překombinovaný a zmatený, byť poeticky vedený až do konce. (02.07.2012)

Lehce Bradburyovské téma vesmíru, lidských osudů a podivné filozofie, jež nás všechny spojuje, jež jsou ovšem shozeny nejasným vyprávěním, nesympatickým staříkem a vizuální stránkou, co se snaží trapně napodobit některé dnešní sci-fi komiksy... Mladší bratr Denise Villeneuva má ke kouzlu snímků svého sourozence ještě dalekou cestu, ale dejme mu ještě tu šanci... (04.07.2012)

Mars a Avril je typický případ filmu, který doplací na to, že je příliš osobní. Režisér na realizaci tohoto snímku, debutu, údajně pracoval celých 10 let, svému projektu věřil až moc a ztratil potřebný odstup. Výsledkem je sci-fi, která je sice barevně bohatá a má svoje světlejší momenty, ale taky je plytce filozofická s moudry alá Coelho a snaží se obsáhnout až příliš mnoho motivů, témat a myšlenek, aniž by cokoliv z toho bylo nějak výrazněji rozvinuto. Film o všem a zároveň o ničem. Tak trochu mi Mars a Avril připomíná Pana Nikoho, naštěstí to však není tak kýčovité, uřvané a dlouhé a tudíž mnohem snesitelnější. (03.07.2012)

Některé myšlenky jsou ve filmu zajímavé, ženské tělo jako inspirace pro hudební nástroj, charismatický hudebník, který tyto nástroje hladí, tak jako těla, kterých se nikdy doopravdy nedotkl. Co na tom, že režisér byl sympaťák a filmem si splnil sen. Na diváka během pár minut padá překombinovaný příběh, neoriginální vizuál v žánru sci-fi a unylé herecké výkony. FFKV (03.07.2012)

Filmový eintopf režisérových snů a přání. 1) 24letý Martin Villeneuve vytvořil první díl a o čtyři roky později druhý díl fotorománu, podle kterého posléze ve svých 34 letech natočil i první film, který režíroval a produkoval. 2) Působivá vizualizace podivného světa se mi hrubě nelíbí. V tomto přesvědčivém intelektuálně odtažitém světě se cítím nejistě a velmi nekomfortně. Připadám si jako při četbě Lemovy (Stanislav Lem) břitké kritiky neexistujících románů. Při tom jsem se alespoň bavil. 3) Nelibozvučná hudba dokresluje ponurou atmosféru. Inu, hudba musí být nepříjemná, jinak by se ujala již dnes a ztratila by svou výpovědní hodnotu o budoucnosti. 4) Autor je určitě talentovaný. Líbí se mi i jeho životní a tvůrčí filosofie: I made an impossible film but I was able to make it because I didn´t know it was impossible. All the difficulties surrounding the making of this film actually contributed to its success. (24.03.2015)