Dech

Tak se mně podařilo poměrně brzy za sebou natrefit opět na příběh o umírání, kterých poslední dobou přibývá čím dál víc a někdy už je opravdu docela obtížné to nějak komentovat. A už vůbec je těžké projevovat empatii k lidem, kteří trpí něčím, co je nám na hony vzdálené a těšíme se zatím poměrnému zdraví. Ale tady se mně to z velké části podařilo díky skvěle vybranému hereckému obsazení. A možná i proto, že i já jsem ležela s kyslíkem umístěným tak, jak ho měli kluci ve filmu, ale naštěstí pouze jeden den. Je zajímavé, že i takhle nepříjemné a depresivní téma se dá zpracovat tak, že jsem na konci necítila tu známou, drtivou, citovou podbízivost a tlak na slzopudné kanálky i když tam pár momentů bylo, ale tentokrát mi to sedlo. Zásluhu na tom taky bude mít bezesporu nejen Tommy, ale i Xavier (který mně chvílemi připomínal Colina Farrella), protože to byla moc sympatická dvojka. Jen s tím popiskem (v obsahu nahoře) sexy partnerky Xaviera bych byla asi umírněnější. (27.08.2014)

Výborná dráma o zmierovaní sa s osudom a s ťažkým údelom. Filmov o umieraní je habakuk, ovšem tento sa málinko odkláňa od zvyčajnej subžánrovej dramatickej/príbehovej osnovy a ide si svojou vlastnou cestou. Musím konštatovať, že kráča po lepšej cestičke. Preto aj keď ide o ošúchaný námet, nechýba tu veľká dávka originality, čo je rozhodne veľké plus. Navyše na konci akoby sa nenápadne podsúvala príjemná myšlienka, že umieranie nie je nič zlé, ale že ide o niečo prirodzené a že sa hlavne nie je čoho báť, čo do tohto smutného príbehu vnáša veľkú dávku pozitivizmu - opäť niečo nové. Z toho dôvodu paradoxne koniec snímku nedýcha smútkom, ako je u podobných drám zvykom, ale naopak, zahreje pri srdci. 85/100 (12.12.2014)

Asi nejzajímavější na tomto filmu je, že Jean-Claude napsal scénář o Van Damovi. Film se plácá někde mezi dramatem a nadhledem nad smrtelnou nemocí. Bohužel pořádně nefunguje ani jedna rovina. Herecky zdařilé, ale to je tak asi vše. (10.12.2022)

Rozhodně jeden z těch lepších filmů o umírání, nebo chcete-li o vážnch chorobách, abych nebyl na úvod zase až tak morbidní. Vše je taková přirozené, k čemuž možná přispělo zpracování z "netradiční " filmové země a pro mě hlavně úplně neznámí a neokoukaní herci. Hlavně za ně a za velmi povedený (ne)konec dám dnes horší čtyřku. (05.09.2014)

Smrtelná nemoc je oblíbeným filmovým tématem, ale ne moc často je podávána s humorem. Na samotné cystické fibróze nic vtipného není, ale autoři při líčení osudů svých několika touto nemocí postižených hrdinů zvolili sympatický nadhled. Sice jsem tak úplně nechápal frenetický potlesk v sále, ale film už má ceny diváků ze čtyř jiných filmových festivalů, takže na mnohé to zřejmě zabírá víc... (08.07.2011)

Veľmi príjemný film, a pritom o vážnych a smutných veciach. Výborný koniec, ktorý prišiel v pravú chvíľu, a tak to mám rada. Sympatickí herci a podobne ako emme53, aj mne sa Xavier podobal na Colina. Film vlastne o tom, že každý človek je iný, každý ten svoj údel (niekedy rovnaký), zvláda úplne rozdielne. (18.03.2015)

46th KVIFF 2011 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Adem / OXYGEN / Dech) (19.08.2011)

Poněkud mdlé nemocniční depresárium na oblíbené téma "Jak se naučit žít s tím, že umírám", mě kromě emotivního nástupu zanechalo nezúčastněnou právě tak, jak bylo podáno - formou odtažitého konstatování, že někteří musí přežívat, aby mohli žít a přitom čelit dilematu, zda smrti nechat volný průběh nebo čekat na nejistý úspěch transplantace k životu s daným, a hlavně omezujícím limitem - přitom obojí zní jako látka pro zpracování lákavě a i když mám pochopení pro snahu neuvíznout v melodramatických hlubinách, za plnění úkolů z předsmrtných seznamů či praktických cvičení v milosrdných lžích, toto suché zhodnocení stavu, proložené vágním románkem a nějakým tím ilegálním výstřelkem, jako vytrženém z docela jiného charakteru, svědčí o vypočítavé opatrnosti bez vyhrazeného místa pro vcítění, a tak trochu pozapomnělo na fakt, že i mělčiny dokážou být zrádné... a tady se narazilo. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Překvapení se nekonalo a kapesník jsem z kalhot také tahat nemusela. Trochu mi film připomněl snímek To nejdůležitější, který ve mě vyvolal více emocí a i jeho kvalita dosahovala vyšší úrovně. Bohužel téma boje se smrtelnou nemocí je nevděčné a musí se umět podat, zvlášť pokud je přidaná optimistická rovina a nadhled hlavních postav. (08.07.2011)

Celkem depresivní snímek ze života. Chvílema mi bylo nepříjemný na to koukat. Není to zrovna film, na který bych musela koukat víckrát. Dost jsem váhala mezi 60 a 75%, ale nakonec to lepší hodnocení dám. (27.08.2014)

Super drama o umírání, který ale nehraje na city jak se o to snaží třeba Amíci. Syrový, depresivní film, ale zároveň nechybí humor, hlavně ten černý samozřejmě. Film, kterej mě moc bavil, ale nebylo to úplně lehké koukání...člověk si říká, buďme rádi za naše zdraví. Taky postavy byly velmi sympatické. Silné 4 hvězdy. (19.11.2016)

ocenenia : MFF Montreal 2010 - 1. cena Grand prix des Americas, Cena ekumenickej poroty (29.12.2011)

Dosť dobré! Najmä oceňujem ten štýl akým to bolo podané, teda bez zbytočnej sentimentality a pátosu. Aj keď samozrejme u každého takýto námet určite vyvolá empatiu, súcit a ľútosť. Tom mi bol zozačiatku dosť sympatický, no jeho idiotiskí kamoši (a to najmä Jimmy) ma presvedčili o opaku. Je mi jasné, že každý človek túži po priateľoch v dobrom aj v zlom, no čo z toho keď majú takýto negatívny vplyv? Napokon sa aj z Toma vykľul poriadny sebec, teda minimálne v tej jednej fáze, ktorá zabrala väčšinu filmu. Najviac sa mi páčilo to priateľstvo, ktoré nadviazal s Eline, a tie ich telefonáty cez sklo ma fakt dostali. Len keby sa potom Tom nesprával zas ako idiot... Celkovo, Eline mi prišla z celého filmu tou najsympatickejšou postavou. Škoda, že do filmu nebola ešte viac a obšírnejšie zakomponovaná. (11.08.2014)

Chladná atmosféra, povedená kamera, silný příběh a vydařené obsazení. Nevadil by mi prostší scénář-co do počtu různorodých motivů a pozornost ještě víc upřená na postavy, ale i takhle to je moc povedené, určitě doporučuji. (06.03.2015)

Hans Van Nuffel naznal, že Dech je možná tak oblíbený z jednoduchého důvodu: je dojemný. "Kapesníky s sebou" je heslo téměř každého snímku o postavě trpící nevyléčitelnou chorobou, ale ne každý z těchto snímků ve vás zanechá hlubší pocity. Kromě dojemnosti je totiž třeba i něčeho víc. Je potřeba nadhledu, výborných hereckých výkonů (a především uvěřitelných, propracovaných charakterů), je potřeba bořit klišé a ukázat souboj na život a na smrt bez obalu. Dech je příběhem teenagera, který musí předčasně pochopit, jak může být život krutý. Je příběhem o rozhodnutí nežít i za cenu toho, že ztratíte to nejcennější, co máte: život. Tom není nepříjemný fracek, ani zoufalec, snaží se bojovat svým vlastním způsobem: poddáním se svému hořkému osudu. Navzdory svému věku máte neustále dojem, že to má v hlavě srovnané. Ví, co přijde, co ho čeká, jen o tom nemluví. Je to vlastně příkladný existencialista, který si sám rozhodne o svém osudu. Nečeká na svolení, svůj život nikomu nepůjčuje - před očima se nám pak odehrává doslova sobecký souboj. Má člověk právo druhému vyčítat, že nechce žít? Má člověk právo zachovat se sobecky a dobrovolně odejít z tohoto světa, a to proti přání těch, co ho milují? Na světě je hodně druhů sobeckosti, ale vystihnutí právě téhle je jeden z nejtěžších filmových úkolů. A úplně nejtěžší je zůstat doslova subjektivně objektivní - což se Hansi Van Nuffelovi povedlo především otevřeným koncem. Žádný happyend, žádná sad story. Jen realita. (ještě jedna věc je zajímavá - Hans Van Nuffel původně zamýšlel postavu Toma a Lucase jako jednoho jediného člověka, k jejich "rozdvojení" došlo až později, Lucas je tak "starším" Tomem, jeho starším já) (05.07.2011)

Neviem prečo je film otitulkovaný aj ako "komédia" . S cyklickou fibrózou nie sú žarty a ako s ňou žiť a bojovať (márny boj) ukazuje tento film. Vo filme ma zaujal aj nezvyčajne humánny a sociálny systém p v nemocničnom prostredí, o tomto môžu niektoré (aj naše) krajiny len a len snívať. Výborný herci výborná hudba. Ani neviem, prečo som tomu filmu ešte nedal 5 bodov. :( (23.05.2015)

Nicim vyjimecny film, podobnych se uz natocila cela rada. Ale za vykresleni pratelskych vztahu mezi mladymi pacienty s podobnym osudem a za herecke vykony si ctvrtou hvezdicku zaslouzi. (03.06.2020)

V hlavní roli Kyslík. Přes trochu (východoasijsky) málo uvěřitelný příběh a scénáristickou konstruovanost nabízí Dech sadu hezkých sarkastckých drobných dialogů a snahu o vážné sdělení. Je bohužel znát režisérova nezkušenost ve vedení herců, kteří tak podávají slušný ale trochu mdlý výkon, rytmus je tak nějak bez překvapení, občas snad zaujme zvuková složka filmu. Zajímavou rovinou je sice hodně nereálná, ale celkově odlehčující poloha výtržnického a darebáčkovského zázemí hrdiny, milostné a rodinné vztahy pak občas působí dojmem povinné kulisy. Film se dobře vyhýbá zbytečnému přehánění emočně vypjatých scén, kladem je i "nezávisle" působící otevřenost konce, výsledek však stále působí spíše dojmem absolventského filmu. 2-3* (11.04.2012)

Dech mi vyrazil dech. Takhle naměkko jsem z kina ještě neodcházela... (06.07.2011)

Vyrůstat s cystickou fibrózou znamená zřejmě pro většinu pacientů jen unaveně zírat na sled návštěv v jejich nemocničním pokoji. Vzepřít se tomu, ztratit trpělivost se svým nakloněným osudem, k tomu je třeba cynismus a černý humor a hlavně napojit se na lidi zapojené do života. Tom všechno tohle zvládl. Xavier, Anneleen, Jimmy a Elina (s níž vedl Tom ostražitou nemocniční romantiku), tihle čtyři měli zásadní vliv na jeho postoj k životu...nikoli jeho rodiče. Dech nebyl jen usípaným filmem, spíš závan čerstvého vzduchu s černě vtipnými, přitažlivými postavami, kteří se s osudem prali moc sympaticky. (13.08.2014)