Ráj: Láska

Som si myslela, že na takéto niečo človek asi potrebuje silný žalúdok .. ale chyba lávky. Niekto sa cíti byť sám a potrebuje si dokázať, že je milovaný. Niekto zase potrebuje jedlo na prežitie a toto je tá najľahšia cesta. A Ulrich nám to opäť pekne servíruje bez najmenších výčitiek ... a niekedy sa na to naozaj zle pozerá. 3,5* (10.03.2024)

Kdo se dívá a pokusí se o tom přemýšlet a poskládat si z toho nějakou mozaiku odrážející tento aspekt, (řekněme přímo) lásku, určitě najde spoustu styčných bodů i spoustu míst, které tuto spojnici přerušují. Seidlův film rozhodně není statický, avšak přesto, že se vyvíjí a k něčemu směřuje, jsou všechny postavy naprosto stejné na konci jako na začátku, stejně zatížené svojí rozšafností, která vždy končí otázkou: co a za kolik? (15.12.2020)

Uf, toto bola silná káva. Myslel som si, že sex je len otázka ceny a v podstate každý je ochotný sa s kýmkoľvek vyspať za tučnú sumičku či inú protihodnotu. Tereza mi bola mentálne nesympatická od prvej minúty a keď bola nahá, zmocnil sa ma priam fyzický odpor. Ja by som to nedokázal za žiadne peniaze. Film vykazuje znaky dokumentu (scenár, kamera) a to ho podľa mňa zráža o stupienok nižšie, v porovnaní s plnokrvne hranými filmami s podobným námetom. Bŕr, hnus! (07.09.2015)

Tímto filmem se prosmějete od začátku do konce. Z kina budete ale vycházet z pocitem životní prázdnoty. Stejně jako hlavní hrdinka... Margarete Tiesel i její kolegyně si zaslouží palec nahoru za explicitní scény, kdy by se jiné ženy raději neodhalily... leč taková je realita všedních dní, kterou nezachrání ani pobyt v "africkém ráji"... naopak - kromě celulitidy a faldů vyhřezne na povrch to, že žijete třeba život odnikud nikam... (11.07.2012)

Sžíravý portrét osamělosti, sexuální frustrace, chudoby, power play a rasismu v kulisách tropickýho ráje. Tereza se svýma láskama jsou si vzájemně vykořisťovateli i falešnou nadějí, všichni jsou svině a zároveň oběti. Vyprázdněnost a beznaděj tu srší z každé palmy a Seidl nás do toho voyeursky hodí, s jeho typickou středovou kompozicí a statickou kamerou, aby to dřelo až na kost. Hakuna matata, vážení diváci. Na Seidlovi mě mimo jiné strašně baví, jak širokou paletu interpretací ten jeho dokumentární styl otevírá. Někdo v Terese vidí blbou krávu, já v ní vidím osamělou duši zoufale toužící po někom blízkém. Někdo v úvodní scéně vidí nechutný pokus o dělání si legrace z hendikepovaných, já v tom vidím akcentaci kontrastu, že Teresa pečuje o ostatní, zatímco o ni nepečuje nikdo. A jakkoliv jsem u prvního dílu trilogie trnul, dovedu si představit, že v jiným mentálním rozpoložení bych se u toho smál. Prostě Ulrich ♥ (28.07.2022)