Z makové hůrky

Ďalší z rady animákov, ktoré sú zbytočne animavané, pretože by mohli byť hrané, čo by spracovaniu príbehu aj viac sedelo. Štúdio Ghibli a Mijazaki opäť siahli po príbehu z minulosti - a je toho už veľa, akoby v súčasnosti sa nedali točiť zaujímavé príbehy. Japonská stredná škola je tak iná oproti napr. americkej, alebo našej - ako sa všetci spoja pre spoločnú vec, ako bez nárokov obetujú svoj nabitý čas a idú makať navyše - pôsobí to veľmi nevieryhodne. Do toho pokusy o humor, ktoré vyšli vždy trápne. Príbeh s telenovelovskou zápletkou v závere ma veľmi nezaujal. Chýbal podstatne silnejší dramatický prvok ako len zašlá strata jedného rodiča. Aj keď bol 'ghibliovsky' tradične silný v detailoch, animácie i deja. (23.10.2017)

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. (21.04.2015)

Filmy od Ghibli jsou vždy příjemným kontrastem k americkým animovaným snímkům. Hrdinou zde nebývá chlapec, přes svůj nízký věk většinou přetékající testosteronem a agresivitou, ale slušná dívka. A i když není film příliš dějový nebo fantazijní jako je tomu v tomto případě, dají se v něm najít zajímavé informace o japonské kultuře. Třeba jsem si představoval Japonsko jako přelidněnou zemi - podle filmů se ale většinou jedná o vesnice či malá města, japonština je zvláštní usekávaná řeč s vyráženými krátkými slabikami, děti jsou téměř vojensky přísně vedené, mají respekt k autoritám... Až se nechce věřit, že tenhle slušný národ mohl páchat ve válkách takové bestiality. (01.08.2012)

Gedo senki mělo slibný námět, ale horší zpracování. U Kokuriko-zaka kara je tomu zase naopak. Což o to, je zde vidět jistý pokrok Gora směrem kupředu, je zde vidět, že scénář psal samotný pan Mijazaki senior, ale přesto mě to stejně jako právě ony příběhy ze Zeměmoří nepohltilo tak, jak bych od filmů z Ghibli očekával. Po přečtení synopse jsem od filmu očekával něco podobného jako Mimi wo sumaseba, přičemž má očekávání byla tak napůl splněna. Ano, z nemalé části se to na podobné vlně veze, ale ono úžasné kouzlo vyprávění prostřednictvím zasněné holky to poněkud postrádá. Neříkám, že je to vyloženě chyba, ale jelikož to kouzlo bylo tím, co mi především udělalo z Mimi wo sumaseba vynikající zážitek, nebudu tajit do jisté míry zklamání. Jinak je to film vcelku povedený, hlavní hrdinové fajnoví, menší výlet do Japonska o bezmála padesát let zpět příjemný. Jo, celkový pocit z filmu je pozitivní, ale čekal jsem, že to bude ještě lepší. Připadá mi, jako by se film zasekl tak napůl v cestě za fantazií filmu Mimi wo sumaseba vlastní, ale snad bude Gorův další film zase o něco lepší a já tak budu moct uvažovat konečně i o pěti hvězdách. (10.07.2012)

Jasně, člověk cítí, že do absolutnosti některých Hayaových mástrpísů tam přecejen ještě kus schází, ale i tak je to zase a znova jako hřejivé pohlazení a já tenhle svět ve kterém si jdou všichni s úsměvem vstříc prostě podpořím kdykoliv a kdekoliv. "Radši tě doprovodím, náš filosof by tě mohl obklíčit..." :D (02.03.2015)