Probudím se včera

Český filmy už dlouho nevyhledávám, ale občas něco snesu. Probudím se včera působilo navenek jako vtipná komedie a takto to na mě i víceméně zafungovalo. Samozřejmě se najde pár vyloženě trapných scén, ale byl jsem příjemně překvapen, že jsem to tak cítil spíše výjimečně a většině vtipů jsem se smál. Mádl je teda hroznej xicht, ale zahrál to úplně v pohodě...70% (05.10.2013)

Zopakuji to, co už bylo vyřčeno: Jiří Mádl je dobrý herec. Jsou tam hezké holky. I přes nafouknutou stopáž film rychle uteče. Ostatní nestojí za řeč - humorné situace se dají rozdělit na předvídatelné a hloupé, ztvárnění roku 1989 připomíná spíše bandu ochotníků, kteří našli slabikář a retro triko a celá zápletka je přinejmenším stupidní, což banalita zde prezentovaného cestování časem velkoryse umocňuje. (03.03.2013)

Český film je na tom asi opravdu špatně pokud se natočení filmu neobejde bez tuny žvejkaček, pití energeťáku, návštěv jedné drogerie a dalšího otravného product placementu který na diváka vyskakuje z každého rohu. Součástí takového snímku by mohl být zajímavý kvíz! Kdo najde všechnu reklamu ve filmu! Výherce dostane novej VW! Co se týče reklamy šel tenhle film jen krůček za Veni Vidi Vici (2009). Teď k filmu... Už jsem to tu psal. Mám rád komedie o cestování časem. Z těch našich považuji dodnes za nedostižnou Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. Zde se Petr (Filip Blažek), kterému se nedaří udržet si dlouhodobější vztah, vrací o 20 let zpět do roku 1989 aby řekl své milované dívce, že ji miluje. Je pár měsíců před sametovým listopadem, ale i tak je škola kam se vrací plná komoušů a bizardností což umožnilo vytvořit několik vtipných zápletek. Pro mne jich tam osobně bylo málo a kromě pár konfrontací s Táborským (soudruhem profesorem občanské nauky) se z tématu jistě dalo vytřískat víc. Petrovo nadbíhání milované Elišce však bylo uděláno mile a nejeden divák se při tom duchem vrátí sám zpět někam na střední či učňák... I to prostředí roku 89 bylo uděláno tak, žem nerušilo a divák neměl dojem, že se dívá na další z rekvizit pečlivě seskládaný další díl seriálu Vyprávěj. Smíchem jsem se vyloženě nemlátil, párkrát jsem se usmál, lecos bylo trapné (honění králíka...). Záverečné skeče během titulků mi připomněly nechvalně proluslulou sérii Kameňáků.... Proč to tam proboha dávali? Nebýt Mádla a Josefíkové, asi bych šel ještě o hvězdo dolů.. Čekal jsem víc. * * (27.12.2012)

Zajímavý pokus o macourkovskou crazy komedii se sci-fi prvkem, v české kinematografii kdysi tak plodný a oceňovaný subžánr, pokus, který ovšem zůstal hrubě nevytěžen a který jasně ukázal, že napodobit nebo se jen přiblížit macourkovské imaginaci je pro současné scenáristy věc vskutku neproveditelná. Další, neméně důležitý, kámen úrazu tohoto filmu je pak fakt, že Miloš Macourek měl na režisérské stoličce svého Oldřicha Lipského, potažmo Václava Vorlíčka, kdežto scénáristé Lumír Holčák s Jiřím Mádlem mají Miloslava Šmídmajera, jehož práci bych tedy přídomkem ,,invenční" neoznačil ani nějakým nevysvětlitelným omylem... Opravdu zamrzí, že tak slibný projekt zůstal takhle nedotažený, oproti perfekcionalistům typu Oldřicha Lipského tu současní tvůrci nabízejí promyšleně snad jen product placement - stačí srovnat jen s konkurenčním seriálem Vyprávěj, který, ač myšlenkově neuvěřitelně plochý, po stránce výpravy a kostýmů navodil iluzi předrevoluční doby asi tisíckrát dokonaleji. Tady se návrat o čtvrtstoletí realizoval víceméně jen pár songy Michala Davida. Takže ve výsledky takový v poslední době typicky nemastný neslaný český mainstreamový film. Ale ten původní nápad, ten byl milionový... (15.10.2012)

Pasáže v současnosti s Blažkem jsou tragické, plné scenáristické křeče a hlavně product placementu, v jehož umisťování do děje jsme definitivně ten nejjalovější národ. Pasáže s Mádlem jsou o hodně lepší, člověk se u nich sice neumlátí smíchy, ale jeho chemie s Josefíkovou funguje a hlavně z něho vyrostla parádní držka, která vás prostě baví. Nechci rozebírat, jak moc se tvůrcům podařilo přenést rok 1989 na plátno, protože jsem se v něm teprve narodil, ale nemůžu říct, že by mě něco zvlášť iritovalo. Jako ignorant sociálních sítí navíc musím uznat, že mě jeho komunistická verze pobavila a Josefíková je k nakousnutí. (14.08.2013)